Zátiší (Praha)

Vila č. p. 67, V lučinách 9

Oblast se koncem 19. století stala oblíbeným výletním místem Pražanů, ti si zde stavěli rekreační vily a vzniklo zde i mnoho restaurací, například restaurace s názvem V zátiší, od níž se zřejmě název přenesl na celou osadu. Jedná se zejména o oblast dnešních ulic V Zátiší (název od roku 1925), V lučinách (pojmenovaná 1952) a Na dlouhé mezi, ale až do roku 1938 se název ulice V Zátiší vztahoval i na dnešní ulici V mokřinách, vedoucí až k centru Hodkoviček.[1]

V roce 1899 charakterizoval učitelský kolektiv autorů Zátiší jako nedávno vzniklou roztomile položenou letní vilovou čtvrť s úhlednými i skvostnými budovami a restauracemi, která se stala milým útulkem Pražanů příjemnými procházkami ve svěží zeleni luk.[2][3]

V roce 1929 jsou v osadě uváděny Šubert-Rücklovy sluneční lázně, hotel Jiroušek, restaurace v Myslivně (u Rytířů), restaurace u Korostenských, rybník a farma.[4]

Dům V lučinách 73/15, bývalá restaurace U Zlatého bažanta

Hoteliér ze Zátiší František Jiroušek zavedl v únoru 1927 autobusovou linku z Jungmannova náměstí do Zátiší.[5] V roce 1929 získal licenci pro linku Braník–Hodkovičky a později jezdil také až do Modřan.[6] V současné době přímo do centra Zátiší veřejná doprava nejezdí, ale autobusová linka 121 jezdí po blízké Klánově ulici; nejbližší zastávka nese název Klánova, o dvě zastávky východněji leží v ulici Nad koupadly i zastávka s názvem V Zátiší. Ve směru od Modřan je přístup například od zastávky Zátišská.

Památné stromořadí dubů letních v ulici V lučinách

Na západním konci Zátiší se v ulici Na dlouhé mezi č. o. 19 nachází Diagnostický ústav a Středisko výchovné péče Hodkovičky, zaměřený na psychosociální problémy zejména dívek ve věku 15–18 let, včetně mladistvých matek.

Ačkoliv jižní hranici Hodkoviček s Kamýkem tvoří ulice Na dlouhé mezi a navazující úsek ulice V lučinách, takže Zátišský potok a louky v jeho nivě již patří ke Kamýku, tradičně jsou považovány za součást Hodkoviček i Zátiší. Na území Kamýku leží i retenční nádrž Hodkovičky, v těsné blízkosti prvních vil v Zátiší. Na hranici Hodkoviček a Kamýku podél ulice V lučinách, mezi retenční nádrží Hodkovičky a bývalou restaurací U Zlatého bažanta, stojí chráněné památné stromořadí dubů letních, které nechal kolem roku 1880 vysadit továrník Hans Kropf, původem z Děčína, též majitel nedaleké zdobné vily Lalotta.

Adresu v Hodkovičkách uvádí i soukromé sanatorium pro léčbu neplodnosti „Pronatal“ (v objektu bývalých Rücklovo léčebných slunečních lázní), ležící na levém břehu Zátišského potoka na území Kamýku; přístup do něj je přes Zátiší slepou odbočkou z ulice Na dlouhé mezi.

• 
  Na dlouhé mezi 59/11, vila Lalotta
• 
  Na dlouhé mezi 61/15
• 
  Na dlouhé mezi 66/3
• 
  V Zátiší, dvojvila 520/23 a 521/25
• 
  V Zátiší 54/10, bývalé občerstvení U Jandů, zřejmě poslední prodejna potravin v Zátiší
• 
  Retenční nádrž Hodkovičky

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zátiší na Wikimedia Commons
• Zátiší (Hodkovičky) XV., Obce Velké Prahy v r. 1929, Bičloch, 1998, převzato z: Franta Žáček, František Stehlík: Historický a orientační průvodce Prahou, nakladatelství Františka Stehlíka, 1929
• Historické fotografie – Hodkovičky, web Fotohistorie, SVT BRNO, s. r. o. Pohlednice: Pozdrav ze Zátiší u Hodkoviček (restaurace „Plzeň“ J. Friče v Zátiší, 1899)
• Historie Modřan, Modřanský web, Libor Podhájecký, 2009