Zákřov
Zákřov (německy Stauden) je malá vesnice, část obce Tršice v okrese Olomouc. Nachází se asi 1 km na východ od Tršic. V roce 2009 zde bylo evidováno 43 adres.[2] V roce 2001 zde trvale žilo 88 obyvatel.[3]
Zákřov | |
---|---|
zvonička | |
Lokalita | |
Charakter | malá vesnice |
Obec | Tršice |
Okres | Olomouc |
Kraj | Olomoucký kraj |
Historická země | Morava |
Zeměpisné souřadnice | 49°32′46″ s. š., 17°26′54″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 77 (2011)[1] |
Katastrální území | Zákřov (1,3 km²) |
PSČ | 783 57 |
Počet domů | 40 (2011)[1] |
Zákřov | |
Další údaje | |
Kód části obce | 190489 |
Kód k. ú. | 790486 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zákřov je také název katastrálního území o rozloze 1,3 km².[4]
Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349,[3] tehdy jako osada Zákřovice.[5] Tehdy stávala zhruba 750 metrů jihovýchodním směrem na ostrohu mezi místními potoky a roku 1382 je připomínána na tomto místě vodní tvrz.[5] Ta zanikla někdy v 15. či 16. století spolu s celou obcí, jenž zpustla mezi léty 1560 a 1568.[5] Z celé osady zbyl pouze panský dvůr.[5] Roku 1972 byl zhruba pětimetrový pahrbek, na kterém tvrz stála, srovnán buldozery bez předchozího archeologického průzkumu.[5]
K znovuobnovení vesnice došlo roku 1787, kdy byl dvůr rozparcelován a prodán osadníkům z okolích obcí, kteří si tu postavili 24 domů.[5] Ti byli již od počátku zbaveni robotnické povinnosti.[5] Samostatnost získala obec roku 1910 a udržela si ji až do roku 1975, kdy byla připojena zpět k Tršicím.[5]
Na konci druhé světové války, 18. dubna 1945 byla obec obklíčena wehrmachtem[6] a příslušníky 574. kozáckého praporu (někdy nesprávně označovaného za Vlasovce)[7] kvůli podezření, že místní obec je centrem partyzánského odboje.[5] Muži mladší 50 let byli odvedeni na radnici do Velkého Újezda a poté k lesní samotě Kyjanice (Zákřovský Žalov).[5] Tam je zavřeli do dřevěné chaty a tu v podvečer 20. dubna zapálili.[5] Nikdo z 19 mužů[6] tento masakr nepřežil, nejmladšímu z nich bylo 17 let.[5] Tuto událost dodnes připomíná pomníček na návsi[5][8] i u místa, kde se tragédie udála[9].
Fotogalerie
- Kříž na křižovatce
- Zvonička
- Památník padlým
- Kříž mezi obcemi Zákřov a Lazníčky
Panorama
Odkazy
Reference
- Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
- Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2003-10-10 [cit. 2003-10-10]. Dostupné online.
- Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-09.
- KOBZA, Mirek. Od Pradědu na Hanou. Český rozhlas Olomouc [online]. 6.5.2011 [cit. 2016-01-24]. Dostupné online.
- PADEVĚT, Jiří. Krvavé finále. Jaro 1945 v českých zemích. Praha: Academia, 2015. 684 s. ISBN 978-80-200-2464-0. Heslo Zákřov (Tršice), s. 579–581.
- ŠMÍD, Michal. Devatenáct zavražděných v Zákřově. Masakr z 20. dubna 1945 vyšel najevo až po osvobození [online]. pametnaroda.cz, 2020-04-19 [cit. 2020-04-20]. Dostupné online.
- Mgr. Jaroslav Krídlo. Pomník Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2019-04-28]. Dostupné online.
- Mgr. Jaroslav Krídlo. Pomník Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2019-04-28]. Dostupné online.
Literatura
- BAĎURA, Jan. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Lipenský okres. Brno: Musejní spolek v Brně, 1919. 418 s.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Zákřov na Wikimedia Commons
- Katastrální mapa katastru Zákřov na webu ČÚZK
- Pozapomenutý Zákřov: nepochopitelný masakr na konci války