Zákřov

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349,[3] tehdy jako osada Zákřovice.[5] Tehdy stávala zhruba 750 metrů jihovýchodním směrem na ostrohu mezi místními potoky a roku 1382 je připomínána na tomto místě vodní tvrz.[5] Ta zanikla někdy v 15. či 16. století spolu s celou obcí, jenž zpustla mezi léty 1560 a 1568.[5] Z celé osady zbyl pouze panský dvůr.[5] Roku 1972 byl zhruba pětimetrový pahrbek, na kterém tvrz stála, srovnán buldozery bez předchozího archeologického průzkumu.[5]

K znovuobnovení vesnice došlo roku 1787, kdy byl dvůr rozparcelován a prodán osadníkům z okolích obcí, kteří si tu postavili 24 domů.[5] Ti byli již od počátku zbaveni robotnické povinnosti.[5] Samostatnost získala obec roku 1910 a udržela si ji až do roku 1975, kdy byla připojena zpět k Tršicím.[5]

Na konci druhé světové války, 18. dubna 1945 byla obec obklíčena wehrmachtem[6] a příslušníky 574. kozáckého praporu (někdy nesprávně označovaného za Vlasovce)[7] kvůli podezření, že místní obec je centrem partyzánského odboje.[5] Muži mladší 50 let byli odvedeni na radnici do Velkého Újezda a poté k lesní samotě Kyjanice (Zákřovský Žalov).[5] Tam je zavřeli do dřevěné chaty a tu v podvečer 20. dubna zapálili.[5] Nikdo z 19 mužů[6] tento masakr nepřežil, nejmladšímu z nich bylo 17 let.[5] Tuto událost dodnes připomíná pomníček na návsi[5][8] i u místa, kde se tragédie udála[9].

• Dřevěná zvonička z roku 1878[5]
• Památník obětem druhé světové války[5]

• 
  Kříž na křižovatce
• 
  Zvonička
• 
  Památník padlým
• 
  Kříž mezi obcemi Zákřov a Lazníčky
• 
  Pomník Zákřovský Žalov u Kyjanic u Kozlova

Panorama

Panoramatický pohled na obec od východu