Záchytná neutronová terapie

Záchytná neutronová (angl. (Boron)neutron capture therapy, BNCT, NCT) je experimentální forma radioterapie, která používá tok neutronů interagujících s borem podaným pacientovi. NCT závisí na interakci pomalých neutronů s izotopem boru 10, při které dochází k produkci alfa částic a jader lithia bez produkce dalších typů radiace.

Schematické znázornění terapie v Otaniemi, Finsko.

Pacientovi je nejprve nitrožilně podán bor 10, který je chemicky upraven tak, aby se preferenčně vázal na nádorové buňky nebo se hromadil ve tkáni nádoru. V klinických studiích se používané neutrony získávají v jaderném reaktoru, ale může být použit i částicový urychlovač, kdy se atomy litia či berylia bombardují urychlenými protony.

Neutrony procházejí moderátorem, který ohraničí energetické spektrum neutronů tak, aby byly použitelné k NCT. Před vlastním ozařováním pacienta je neutronový paprsek ohraničen kolimátorem. Během průchodu tkáněmi pacienta jsou neutrony dále zpomalovány kolizemi s ostatními částicemi a stávají se tak nízkoenergetickými tepelnými neutrony. Teprve tepelné neutrony mohou reagovat s jádry boru 10, teprve se složí do excitovaného jádra izotopu bor 11, který se však rychle rozpadá na lithium 7 a na alfa částici. Jak iont lithia, tak i alfa částice působí ionizačně, rozsah této ionizace je však omezen jen na blízké okolí proběhlé jaderné reakce, v průměru 5-9 mikrometrů, tedy zhruba průměr jedné buňky. Výhodou této metody je to, že je radioaktivně poškozeno jen blízké okolí a je šetřena zdravá tkáň.

NCT byla experimentálně testována nejprve jako alternativní terapie maligního nádoru mozku (glioblastoma multiforme) a rekurentních lokálně pokročilých nádorů hlavy a krku. Navzdory zprávám o některých úspěšných výsledcích není dosud dokázáno, že by byl tento přístup lepší než ostatní současné terapeutické postupy. Z toho důvodu nebyla NCT zavedena do běžného klinického použití.

Historie NCT

Po objevu neutronu Sirem Jamesem Chadwickem v roce 1932, práce H.J.Taylora v roce 1935 ukázala schopnost boru 10 zachytit tepelné neutrony. Záchyt neutronu iniciuje štěpení jádra boru 10 na alfa částici (jádro hélia 4) a lithium 7. V roce 1936 si Locher uvědomil potenciál tohoto objevu v medicíně a následně navrhl, že by bylo možné využít záchytu neutronů v terapii nádorů jako binární systém využívající dvě oddělené komponenty. Každá komponenta je sama o sobě relativně neškodná pro buňky, ale jejich společné působení je pro buňky letální. Jak pokračoval vývoj neutronové záchytné terapie, zkoumaly se další radioizotopy, jako např. uran 235. Nicméně Lussenhop a kol. v roce 1950 ukázali, že množství uranu potřebného pro úspěšnou realizaci NCT by bylo příliš toxické.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boron neutron capture therapy na anglické Wikipedii.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.