Ytong

U šedého pórobetonu se jako příměs nahrazující písek používá popílek vzniklý jako vedlejší průmyslový produkt při spalování uhlí v elektrárnách. U popílku jako příměsi je však problém s přesným určením jeho původu, tedy i přesného složení – často může obsahovat stopové množství zdraví nebezpečných látek, např. olova, kadmia, rtuti a arzénu.[4] Dosud není zcela prokázáno, že se tyto látky nemohou z šedé tvárnice uvolňovat, mohou tak být potenciálně nebezpečné při řezání a jiném opracovávání šedého pórobetonu. Neexistuje žádná studie o stabilitě těchto látek v pórobetonu, není tedy jasné, zda látky časem nemohou unikat do okolí.[5] Evropská komise momentálně projednává zařazení popílku na list látek s nebezpečnými vlastnostmi.[6] Například v sousedním Německu se již šedý pórobeton téměř nepoužívá, neboť jsou problémy s jeho ekologickou likvidací (látky obsažené v popílku se nesmějí dostat do půdy a vody). Avšak při výrobě bílého pórobetonu Ytong se znovu používá odpad vzniklý jeho produkcí a všechny komponenty z Ytongu se mohou i po demolici budovy znovu použít.

Šedý pórobeton je chemicky i mechanicky méně stabilnější, neboť využití popílku snižuje podíl oxidu křemičitého či křemene. To v důsledku znamená, že stabilizující substance není použita v dostatečném množství. Navíc je prokázáno, že šedý pórobeton má několikanásobně vyšší smrštivost, může být tedy po letech nestabilní. Tvárnice z šedého pórobetonu může následně mít tendenci v průběhu let praskat, či se odlupovat.[7]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ytong na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo ytong ve Wikislovníku