Jóšinkan aikidó

Gózó Šioda jako dítě prošel vážnou, nebezpečnou nemocí, po které byl celkově slabý a měl špatný zdravotní stav. Po vyléčení ho jeho otec vedl ke studiu bojových umění, aby svůj špatný zdravotní stav zlepšil a upevnil své zdraví. Byl malé postavy, měřil kolem 1,55 m a vážil asi 50 kg. Studoval kendó a judo, ve kterém získal 3. dan. V roce 1932 se setkal s mistrem daitórjú aikidžúdžucu, Moriheiem Uešibou, který ho opravdu zaujal a u kterého cvičil skoro deset let. Po válce od mistra Uešiby obdržel 9. dan.

Gózó Šioda začal učit aikidó v roce 1950 a o pět let později založil vlastní školu, kterou pojmenoval Jóšinkan. První studenti nově vzniklé školy byli policisté z japonské metropolitní policie, které aikidó přitahovalo pro své praktické formy znehybnění tak, aby minimalizovali zranění pro pachatele. Pro veliký počet kadetů policie bylo nutné vyvinout kata styl výuky, který umožnil rychle pochopit techniku hodů a znehybnění, a který je pro Jóšinkan formu aikida typický. Až do šedesátých let kladl Gózó Šioda důraz spíše na cvičení příslušníků policie, než na cvičení pro širokou veřejnost, i když i ta se mohla přihlásit ke cvičení. V roce 1957 vznikl kurz senšusei, který funguje dodnes. Jde o velice intenzivní 11měsíční výcvik, několik hodin denně, 6 dnů v týdnu. Na jeho závěru se můžou skládat zkoušky na 1. dan. O tvrdém průběhu kurzu byla napsaná kniha Angry white pyjamas (Rozzlobená bílá pyžama) od Roberta Twiggera.

Po smrti Gózó Šiody se Mezinárodní jóšikan aikido federace zmenšila tím, jak jednotliví učitelé zakládali své vlastní směry vycházející z Šiodova učení. Dnes tedy mimo jóšinkan aikida fungují ještě federace renšinkan, šókódan, jóšókai atd.

Základní rozdělení je:

• Tai sabaki no kihon – základní cvičení a znalosti
• Kihon waza – základní techniky, cvičí se naprosto striktně
• Henka/ójó waza – aplikované techniky, variace základních technik
• Džijú waza – neustálé útočení útočníka, podle domluvy
• Randori – neustálé útočení kdy je obránce sám proti více útočníkům
• Gošin waza – techniky pro sebeobranu
• Ógi – skryté techniky

• Čúšin rjoku – síla centru těla (japonsky tanden)
• Šúčú rjoku – koncentrace těla, mysli a ducha
• Kókjú rjoku – senzitivita, dýchání a rytmus
• Ki – zámeř obránce i útočníka
• Irimi – vstup, předběhnutí útočníka
• Kaiten – vychýlení útočníka otočením těla

Celek tvoří maximální efektivitu s minimálním úsilím.

Správné bojové umění celkově posiluje člověka po fyzické stránce a nezapomíná stejnou měrou rozvíjet i charakter jedince. Jedině tak se dosahuje rovnováha (japonsky aiki). Jedinec se silnou technikou ale podlým charakterem může být pro své okolí nepříjemný, nebezpečný. Stejně tak člověk s dobrým charakterem ale se slabou technikou nebude mít ve světě oporu. To je špatně. Tréninkem se aikidoka snaží porazit své ego, závist, zlost, připoutání a být „lepší“. Bojová umění běžně trénují úspěšní vysocí manažeři a úspěšní lidé ve svém oboru. Princip technik se dá přenést na jakoukoliv běžnou činnost člověka a tím dochází k hlubšímu pochopení principů. Snaha je dosáhnout takové úrovně vhledu a poznání aby nebylo potřeba útočníka zabít, nebo i jenom zranit. Toho se dá dosáhnout jenom pravidelným a správným tréninkem těla a mysli. Takový člověk se stará o sebe, rodinu, své okolí, společnost ve které žije a chrání vše dobré. Vzájemně pak všichni prospívají. To je ideál a cesta bojových umění i jóšinkan aikida.