Yma Sumac

Pocházela z vysokých andských hor a byla už jako malá často viděna, jak si na hřebenech hor zpívá peruánské folklórní písně. Její hlas připomíná zpěv ptactva, ale zároveň i zvuky, které se podobají vrčení a opravdu nízko položenému tenorovému hlasu.

V období jejích třináctých narozenin dostala příležitost zpívat v argentinském rádiu a roku 1943 natočila zhruba 16 písní, které bylo možné slyšet až v posledním desetiletí. Později se seznámila se skladatelem Moisesem Vivancem, který se stal jejím manželem a zároveň manažerem.

Společně založili skupinu The Inka Taky Trio, kde působil tanečník Cholito Tiber, bratranec Ymy Sumac. Zpívali, tančili a hráli pouze peruánské písně v Jižní Americe, ale roku 1946 začali působit i v New Yorku. Zde si jich v malém klubu Blue Angel všiml hledač talentů a podepsal s nimi nahrávací smlouvu pro Capitol Records. Tato smlouva přinesla změnu celkového vzhledu a hudebních aranží skupiny. Měla však velmi slabý hlas a nemohla zpívat na jevišti, např. v opeře bez mikrofonu. Proto se hlavně uplatnila na gramofonových deskách ve studiových nahrávkách.

V době jejích dvacátých narozenin byla na vrcholu popularity a její hlas bylo možné slyšet v rozsahu pěti oktáv.

V roce 1964 zpívala v Praze. Při tom také Supraphon vydal v edici svého klubu desku (LP) „Zpívá Yma Sumac“ č.DV 6150 1965.