Wolimierz
Wolimierz (německy Volkersdorf) je vesnice v Polsku. Leží v Dolnoslezském vojvodství, okres Lubáň, gmina Leśna. Nejbližším městem je Mirsk. Po skončení 2. světové války muselo Německo přenechat tuto část Lužice Polsku, vesnice byla přejmenována a místní obyvatelé, pokud se nejednalo o Poláky, museli své usedlosti opustit.
Wolimierz | |
---|---|
Poloha | |
Souřadnice | 50°57′16″ s. š., 15°18′53″ v. d. |
Nadmořská výška | 300 m n. m. |
Stát | Polsko |
Vojvodství | Dolnoslezské |
Okres | Lubáň |
Gmina | Leśna |
Wolimierz | |
Správa | |
PSČ | 59-814 |
Označení vozidel | DLB |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
Obec byla založena českými a slezskými exulanty v roce 1654 na lukách u mlýna Gottfrieda Volkertse. V září 1660 byla nová kolonie přifařena k Meffersdorfu (Pobiedna). Povolení ke stavbě vlastního kostela získal Daniel von Loeben (vrchnost) dne 22.5.1663 a kostel této nové kolonie byl dostavěn v roce 1668. V té době stálo ve Volkersdorfu 40 domů. Samostatnou farností se místo stalo v roce 1671 a v roce 1713 byl kostel podstatně rozšířen, protože byl zároveň hojně navštěvován tajnými stoupenci zakázané víry z rekatolizovaného území habsburské monarchie. V roce 1677 byla v těsné blízkosti Volkersdorfu založena na vřesovišti další exulantská kolonie Neu-Volkersdorf. V roce 1682 se o vydání svých uprchlých poddaných z Rokytnicka a Jilemnicka hlásila ovdovělá Anna Františka Harantová.[1][2]
Reference
- ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich, 2004. 549 s. ISBN 80-7017-008-5. S. 97–98.
- SA Bautzen, fond Oberamt, Nr. 4045
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Wolimierz na Wikimedia Commons