Wobischův mlýn

Mlýn podle kroniky obce Dubnice pocházel ze 16. století: „Nejdéle provozované řemeslo v historicky nejstarší budově Dubnice představuje "horní" mlýn mlynáře Wobische. Byl postaven v 16. století na nejužším místě pod kostelním vrškem ještě před vznikem cesty od kostela dolů do vesnice. Pravděpodobně se tak stalo už před rozdělením strážského panství v roce 1544.“[1]

V roce 1694 je na mlýně uváděn Georg Wobisch jako vrchnostenský stárek. Roku 1752 koupil mlýn Anton Wobisch, v jehož rodině zůstal až do svého zániku ve 2. polovině 20. století. Od konce 18. století vlastnil rod Wobischů oba mlýny v Dubnici - horní i dolní čp. 222.[1]

V roce 1900 prošel mlýn důkladnou renovací masivní přístavby u zadního průčelí, přičemž byla zachována původní vrstva trámů. V roce 1907 prodal Karl Wobisch dolní mlýn.[1]

Po zrušení památkové ochrany k 29. květnu 1991 byl mlýn zbořen a na jeho místě rozšířena místní silnice.[1]

Obdélná roubená budova měla převislou sedlovou střechu její štít byl ozdobně pobíjený různobarevnou břidlicí. Stropy trámové. Mlýn byl vystavěn ve stráni a ze silnice je patrový; pod přízemím se nacházela zděná mlýnice.[2]

Voda na vodní kolo vedla náhonem a odtokovým kanálem se vracela zpět do potoka. V roce 1930 měl mlýn 1 Francisovu turbínu (spád 6 m, výkon 4,8 HP). [1]