Wimbledon 1973

Osmdesát jedna hráčů sdružených do Asociace profesionálních tenistů, včetně třinácti ze šestnácti původně nasazených, bojkotovalo tento ročník grandslamu.[1] Předmětem sporu se stal jugoslávský tenista Niki Pilić. Jugoslávská tenisová federace uvedla, že i přes původní dohodu s ním, tenista odmítl nastoupit v květnu 1973 do daviscupového utkání Jugoslávie–Nový Zéland. Pilić nařčení odmítl, ovšem národní federace jej potrestala zákazem hraní.[2] Distanc podpořila také Mezinárodní tenisová federace (International Lawn Tennis Federation, ILTF), což znamenalo zákaz hraní velkých turnajů.

Na protest vůči tomuto rozhodnutí zakázalo vedení nově vniklé ATP start osmdesáti jedna svým členům ve Wimbledonu. Výkonný ředitel Jack Kramer organizace mužských profesionálů uvedl: „Ne, nepojedeme do Wimbledonu, kdo z hráčů ATP bude startovat, dostane trest.“[3] Řada z nich se takového přístupu zalekla a účast odřekla. Například Australan Ken Rosewall prohlásil: „Odřekl jsem s těžkým srdcem. Letěl jsem z Austrálie na svůj poslední Wimbledon zbytečně.“ Již během French Open vycházely v novinách texty o chystané absenci: „Bojkot Wimbledonu! Nejlepší nepřijedou! Co bude s naším velkým turnajem!“[3]

Přesto někteří jako Rumun Ilie Năstase či Brit Roger Taylor neuposlechli a rozhodli se nastoupit.[3] Poslední noc před grandslamem došlo k pokusu bojkot odvrátit, když se k jednání sešli britský ministr sportu Griffith a vedení ATP, ovšem bezvýsledně.