William Rothenstein

V roce 1893 se Rothenstein vrátil do Británie, aby pracoval na sérii litografických portrétů nazvané "Oxford Characters (Oxfordské postavy), která byla publikována v roce 1896. Další kolekce portrétů byly English Portraits (1898), Twelve Portraits (1929) a Contemporaries (1937). V Oxfordu se setkal a spřátelil s karikaturistou a parodistou Maxem Beerbohmem, který jej později zvěčnil v povídce Enocha Soamese (1919). Během devadesátých let 20. století Rothenstein vystavoval v New English Art Club a přispěl kresbami do britského čtvrtletniho literárního periodika The Yellow Book a do literárního časopisu The Savoy, jehož osm čísel vyšlo od ledna do prosince 1896.

V letech 1898–1899 založil Carfax Gallery (nebo Carfax & Co) v St. James 'Piccadilly spolu s Johnem Fothergillem. Během raných let byla tato galerie úzce spojena s umělci jako Charles Conder, Philip Wilson Steer, Charles Ricketts a Augustus John. Vystavoval zde také Auguste Rodin, na jehož rostoucí pověsti v Anglii měl velkou zásluhu právě Rothenstein. Rothensteinova role uměleckého manažera v galerii byla v roce 1901 ukončena, poté se firma dostala pod vedení jeho blízkého přítele, kanadského novináře a uměleckého kritika Roberta Baldwina Rosse. V roce 1908 Ross galerii opustil a nechal firmu v rukou dlouholetého finančního manažera Arthura Cliftona. Pod jeho vedením se galerie stala domovem pro všechny tři výstavy skupiny anglických postimpresionistů Camden Town Group, skupiny vedené Rothensteinovým přítelem Waltem Sickererem. V roce 1900 získal Rothenstein stříbrnou medaili za malbu The Doll's House (Dům panenek) na výstavě Exposition Universelle. Tento obraz je i nadále jednou z jeho nejznámějších prací a byl předmětem studie publikované Tate Gallery. Styly a náměty Rothensteinových obrazů se liší, přestože se objevují určitá témata, která jsou pro něho důležitá, zejména zájem o témata závažná nebo základní, o kterých se hovoří s jistou opatrností. K dobrým příkladům patří Parting at Morning (1891), Mother and Child (1903) a Jews Mourning at a Synagogue(1907) (Židé truchlící v synagoze), které jsou v majetku Tate Gallery. Mezi lety 1902 a 1912 žil v Hampsteadu v Londýně, kde mezi jeho přátele patřil H. G. Wells, Joseph Conrad a umělec Augustus John. Mezi mladými umělci, kteří navštěvovali Rothensteina v Hampsteadu, byli Wyndham Lewis, Mark Gertler a Paul Nash. Rothenstein během tohoto období pracoval na sérii důležitých obrazů na převážně židovském východním konci Londýna, z nichž některé byly na vlivné výstavě židovského umění v roce 1906 v Whitechapel Gallery. Nejslavnější dílo z tohoto období je The Browning Readers (1900), nyní ve vlastnictví galerie Cartwright Hall v Bradfordu. Další díla: Spring, The Morning Room (c.1910), Mother and Child, Candlelight (c.1909) jsou většinou ve vlastnictví jeho rodiny. Rothenstein byl celý život fascinován indickým sochařstvím a malířstvím. V roce 1910 se vydal na cestu po významných uměleckých a náboženských místech. Navštívil buddhistickou jeskyni Adžanta, kde pozoroval lady Christianu Herringhamovou a Nandalala Bose, kteří zhotovovali akvarelové kopie starobylých fresek. Cestu ukončil v Kalkatě, kde byl svědkem, jak se Abanindranath Tagore pokoušel oživit techniky a estetiku tradiční indické malby. Rothenstein byl také členem International Society of Sculptors, Painters and Gravers (Mezinárodní společnosti sochařů, malířů a řezbářů). V letech 1920 až 1935 byl Rothenstein ředitelem Royal College of Art (Královské vysoké umělecké školy), kde podporoval umělce jako Edward Burra, Evelyn Dunbar, U Ba Nyan a Henry Moore. Moore později napsal, že Rothenstein mi dal pocit, že neexistuje žádná překážka, žádný limit pro to, co by mladý venkovský student mohl dostat a kým by se mohl stát.

Rothenstein napsal několik kritických knih a brožur, včetně Goya (1900, první anglická monografie o umělci), A Plea for a Wider Use of Artists & Craftsmen (1916) a Whither Painting (1932). Během třicátých 20. století publikoval tři svazky vzpomínek: Men and Memories, Vol I, Vol II, Since Fifty. Vol I obsahuje anekdoty o Oscaru Wildeovi a mnoha dalších přátelích Rothensteinových, k nimž patřil mimo jiné Max Beerbohm, James Whistler, Paul Verlaine, Edgar Degas a John Singer Sargent.

Rothenstein byl vyznamenán v roce 1931 rytířským řádem. Rabíndranáth Thákur věnoval svou básnickou sbírku Gitanjali, za kterou dostal Nobelovu cenu za poezii, právě Williamu Rothensteinovi.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku William Rothenstein na anglické Wikipedii.

• War Artists' Advisory Committee

• Obrázky, zvuky či videa k tématu William Rothenstein na Wikimedia Commons