William Painter

Šlo o rodáka z Kentu, který v letech 1554 až 1560 studoval na St John's College v Cambridgi a poté získal roku 1561 místo úředníka arzenálu v londýnském Toweru. Tato funkce mu umožnila obohacovat se z veřejných prostředků, takže byl roku 1586 nucen se přiznat že zpronevěřil 1000 liber. Přesto si udržel své místo až do smrti.[2]

Roku 1566 vydal první dil své sbírky povídek The Palace of Pleasure (Palác potěšení), který obsahoval šedesát příběhů, a hned o rok později díl druhý se třiceti čtyřmi příběhy. Druhé vydání z roku 1575 pak obsahovalo ještě o sedm příběhů více. V současné době je sbírka vydávána v úpravě Josepha Haslewooda (1769–1833) z roku 1813. Jde hlavně o překlady italských renesančních novel a povídek (zejména od Giovanniho Boccaccia, Mattea Bandella, Giovanniho Battisty Giraldiho a Giovanniho Francesca Straparoly), dále o zpracování příběhů z Heptameronu od Markéty Navarské a také příběhů z antické literatury (Herodotos, Plutarchos, Livius, Tacitus).

Z jeho sbírky čerpali náměty pro své divadelní hry mnozí alžbětinští dramatici včetně Williama Shakespeara (hry Romeo a Julie, Timon Athénský, Edward III., Dobrý konec vše napraví). Z dalších dramatiků je možno jmenovat Francise Beaumonta a Johna Fletchera (hra Triumf smrti), Johna Webstera (Vévodkymě z Amalfi, Appius a Virginie), Roberta Wilmota (Tancred a Gismund), Thomase Heywooda (Žeba zabitá dobrotou), Philipa Massingera (Dvorní dáma) nebo Jamese Shirleyho (Krutost lásky).[1]

• Romeo a Giulietta, Supraphon, Praha 1983, přeložil Břetislav Hodek