William Miller

William Miller (1782, Pittsfiled, Massachusetts, USA - 1849) proslul jako baptistický kazatel hlásající blížící se konec světa někdy v letech 1843-1844. Hnutí, které zvěstováním paruzie započal, se zapsalo do amerických náboženských dějin a jeho přívrženci byli nazývání millerité nebo adventisté. Nejvýraznějším důsledkem tohoto hnutí byl vznik Adventismu sedmého dne v roce 1863.

William Miller
Narození	15. února 1782 Pittsfield
Úmrtí	20. prosince 1849 (ve věku 67 let) Hampton
Místo pohřbení	Hampton
Povolání	teolog
Nábož. vyznání	Baptisté
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v Pittsfiledu ve státě Massachusetts. V mládí se jeho rodina odstěhovala na západ do Low Hamptonu ve státě New York, kde začal jeho otec farmařit. Jeho matka byla dcera baptistického pastora a vedla svého syna ke křesťanské víře, v dospívání však získala sympatie Williama Millera deistická filozofie. Oblíbil si díla velkých osvícenských myslitelů, mezi jeho oblíbence pařili Voltaire, David Hume a Paine. Jeho deistický postoj byl neotřesiltelný až do roku 1814, kdy se jako kapitán americké domobrany zúčastnil bitvy o Plattsburg. Odchod britských vojsk od oblehnutého Plattsburgu si nedokázal vysvětlit jinak než jako zásah vyšší moci.

Po svém návratu začal studovat Bibli, konvertoval ke křesťanství a stal se členem baptistického sboru v Low Hamptonu. Millera při četbě Bible zaujala především proroctví zachycená v knize Daniel a Zjevení a jejich studiu se věnoval po celá 20. léta 19. století. Ve svých úvahách spojil 7. a 8. kapitolu starozákonní knihy Daniel v jedno proroctví a interpretoval je jako předpověď konce světa. Ten měl nastat 2300 let po vydání ediktu o návratu židů z perského zajetí do Palestiny, tedy v letech 1843-1844. Vycházel z verše Daniel 8:14 ( Řekl mi: "Až po dvou tisících a třech stech večerech a jitrech dojde svatyně spravedlnosti."), kdy předpokládal, že 2300 večerů a jiter ve skutečnosti znamená 2300 let a očištění svatyně pak zase představuje spálení země po návratu Ježíše Krista a nanebevzetí věřících. Ve své argumentaci vycházel výhradně z Písma, odmítal mimobiblické prameny víry, jako např. soukromá zjevení, čímž se nejvíce liší od nejznámější církve, jež převzala jeho odkaz - od adventistů sedmého dne.

Poprvé se svým učením vystoupil v roce 1831 a o dva roky později se stal baptistickým kazatelem. Od této doby pořádal přednášky o konci světa a snažil se svým hlásáním zburcovat věřící i oficiální představitele církví. Dařilo se mu získávat první následovníky, opravdově se však millerizmus začal šířit až po zapojení tisku do služeb misie v roce 1840 (časopis Signs of the Times). V roce 1844 byl na jaře definitivně stanoven jako den paruzie 22. říjen 1844, tedy den smíření. Realistické odhady počtu milleritů v době jeho největší slávy v létě roku 1844 se pohybují od 50 000 do 100 000. Po tzv. velkém zklamání z 22. října 1844 (očekávaný konec světa nenastal) se hnutí začalo štěpit a rozpadat.

On sám až do své smrti v roce 1849 věřil, že konec světa může přijít každým okamžikem a nepochyboval o správnosti svých výpočtů. Sám se nikdy nepřidal k žádné skupině jeho následovníků a zůstal baptistou. Doufal, že jeho poselství církve spojí a ne, že bude rozdělovat. Z milleritů se v 60. letech 19. století ustavily dvě církve "Advent Christian Church", jež má dnes cca 25 000 členů a téměř devatenáctimilionová Církev adventistů sedmého dne.