William Hogarth

Narodil se v rodině zchudlého učitele latiny a korektora v Downingově tiskárně. [1] V roce 1712 vstoupil do učení jako rytec.[2] Už v mládí musel živit rodinu, protože jeho otec byl ve vězení pro dlužníky ve Fleet Street. V roce 1720 si otevřel ryteckou dílnu s vlastní tiskárnou a brzy si získal popularitu svými rytinami a návrhy knih.[1][3] Samostatně začal tvořit satirické kresby a rytiny, které karikovaly život lepší společnosti, svět londýnských divadel a plesů i veřejné dobové skandály. Pověst si získal ilustracemi básnické knihy Hudibras Samuela Butlera v roce 1726 a cestopisu Voyages en Europe, Asie et Afrique, který napsal Aubry de La Motraye v roce 1723.[4] Jeho cílem bylo stát se nejen rytcem, ale také malířem. Zapsal se do malířské školy v Covent Garden a navštěvoval i dvorního malíře Jamese Thornhilla. Roku 1729 se zamiloval do jeho dcery, unesl ji a tajně se s ní oženil. Teprve když dosáhl úspěchu, mohl se se svým tchánem smířit.

Od konce 20. let maloval skupinové portréty zámožných rodin, žánrové scény z divadelních her, ale také neilustrativní, dramatická díla jako Debata a šarlatánství, Spící shromáždění nebo Žena označuje váženého občana za otce svého dítěte. Proslavil se především svými „Modern moral subjects“, sériemi sarkastických obrazů o životě například prostitutky, zhýralce nebo o nešťastném manželství. Vydával je také jako mědirytiny a měly nesmírný úspěch. Mezi jeho nejznámější cykly patří Život prostitutky (1731–1732), Život prostopášníka (1733), Manželství podle módy (1742–1744), Volby (1755–1758). Prodávaly se po celé Evropě a německý spisovatel Georg Christoph Lichtenberg napsal celou knihu kousavých komentářů k Hogarthovým rytinám. Protože byly tak úspěšné, objevila se řada padělků a Hogarth si roku 1735 vymohl zákon na ochranu autorských práv (tzv. Hogarthův zákon). Otevřel si vlastní malířskou akademii, která byla ve své době nejdůležitější uměleckou školou v Londýně.[2] Na vrcholu slávy maloval také velkoformátové obrazy, například Kristus u jezera Bethesda (4,16x6,18 m) pro schodiště v nemocnici sv. Bartoloměje. Roku 1757 byl jmenován dvorním malířem, stal se však také terčem difamací a polemik, které jeho životní pesimismus a skepsi jen prohloubily. Unavený a nemocný zemřel ve svém domě v Londýně 25. října 1764.

Obrazy a zejména rytinami pranýřoval různé zlořády soudobé anglické společnosti, jako snobismus, korupci, pouliční hluk nebo týrání zvířat, kdežto jeho náboženské a historické obrazy neměly velký úspěch. Snažil se proto založit samostatnou britskou tradici satirického malířství, která se stala předchůdcem karikatury i komiksu.[5] Byl jedním z prvních britských umělců, kteří mohli pracovat bez podpory mecenášů.

Své názory na umění shrnul v knize Analýza krásy (The Analysis of Beauty) z roku 1753.[6]

Jeho blízkým přítelem byl spisovatel Henry Fielding.

• 
  Exekuce pro dluhy
• 
  Zhýralec v hospodě (1735)
• 
  Hogartovi služebníci (1750)
• 
  Pivní ulice (1751)
• 
  Manželství podle módy: Mezi čtyřma očima (asi 1743)
• 
  Prodavačka krevet (1740)