Wilhelm Hermann von Lindheim

Narodil se v roce 1835 jako třetí dítě průmyslníka Hermanna Dietricha Lindheima (1790–1860) a jeho ženy Estelly Marie Mevil (1806–1878). Za otcovy zásluhy v rozvoji průmyslu získali jeho synové šlechtický titul, baron - von. Po ukončení studií na polytechnice v Hannoveru se věnoval spolu s bratrem Ernestem Edlerem von Lindheimem (1832–1895) vedení otcovy firmy a správě majetku. Po otcově smrti v roce 1860 prodali textilní závody v Oldřichovicích Friedrichovi Eduardovi von Löbbeckemu, který provozy nadále rozšiřoval. Ve druhé polovině 60. let 19. století Lindheimové své podíly v Pražské železářské společnosti stáhli a předali bankovnímu domu Löbbecke ve Vratislavi. Od roku 1870 až do roku 1905 je zastupoval Hugo von Löbbecke, zeť H. D. Lindheima.[1]

Od roku 1867 se zabýval především železničním stavitelstvím. Jeho pozornost se zaměřila na území habsburské monarchie a zčásti na Rusko. Stavěl železnici z Liberce do Jablonce nad Nisou a do Tanvaldu, pak také z Teplic do Dubí a další.

Po přestěhování do Vídně obdržel v roce 1885 rakouské občanství. Inicioval zavádění elektrických tramvají ve Vídni. Byl také novinářem a rumunským generálním konsulem ve Vídni.