Wilhelm Gustloff (loď)

MV Wilhelm Gustloff [1] byla německá osobní loď, patřící nacistické organizaci Kraft durch Freude, pojmenovaná podle švýcarského nacistického politika Wilhelma Gustloffa. 30. ledna 1945 byla torpédována sovětskou ponorkou S-13 (kapitán Alexander Marinesko), když byla přeplněna uprchlíky z východního Pruska. O život při tom přišlo přibližně 9000 cestujících a členů posádky.[2] Jednalo se tak o největší počet obětí potopení jedné lodi v historii mořeplavby. Výzkumem okolo lodi se zabývá německý historik Heinz Schön.

Wilhelm Gustloff
Wilhelm Gustloff v roce 1939
Základní údaje
Typosobní loď
MajitelKraft durch Freude
Zahájení stavby1. srpna 1936
Spuštěna na vodu5. května 1937
Uvedena do služby15. března 1938
Osud30. ledna 1945 potopen sovětskou ponorkou S-13
Poloha vraku55°4′22,44″ s. š., 17°25′16,68″ v. d.
Poznámkaloděnice Blohm & Voss
Technická data
Posádka417 osob

Před katastrofou
Záběr z roku 1940. Wilhelm Gustloff v pozadí.

Před válkou sloužil Gustloff jako beztřídní rekreační loď (vyjma kapitánské kajuty a kajuty pro Roberta Leye se na palubě nacházely jen kajuty jedné třídy) pro organizaci Kraft durch Freude, kdy se s ní pořádaly levné výlety do Norska či Švédska. Kapacita činila cca 1400 výletníků. Při referendu o anšlusu Rakouska loď posloužila jako plovoucí volební místnost pro Rakušany žijící v Anglii. Čtyři dny před válkou byla převelena k transportu vojska, následně sloužila jako plovoucí lazaret. Od listopadu 1940 zakotvila v Gdaňsku ve funkci plovoucích kasáren 2. školní ponorkové divize (2. Unterseeboot-Lehrdivision). Ke konci války, těsně před svou katastrofou, byla určena k transportu vojska a zároveň pruských uprchlíků. Vyplouvala z Gdyně a mířila do Kielu. Při zápisu k plavbě bylo registrováno 6050 pasažérů, po několika prvních dnech však došel papír k další registraci. Konečné číslo dle historika Heinze Schöna bylo stanoveno na 10 582 lidí.

Z toho:

  • 8956 válečných uprchlíků
  • 173 členů posádky
  • 918 vojáků 2. Unterseeboot-Lehrdivision
  • 373 vojenských pomocnic
  • 162 zraněných vojáků

Potopení

Neštěstí lodi spočívalo v přebytku kapitánů, kteří byli hned čtyři, ve špatně vybrané trase, která vedla skrze ponorkové trasy, v nevyhovujícím záchranném vybavení a v nedostatečném doprovodu sestávajícím pouze z jedné lodi: torpédovky Löwe. Loď nekřižovala a plula osvětlena. Loď dostala celkem tři zásahy (příď, strojovna, prostor lodního bazénu) krátce po 21. hodině. Spousta lidí byla zabita přímo torpédy (ze 373 ženských pomocnic ubytovaných v místě jednoho zásahu se zachránily jen tři) či se utopila po uzavření příďových přepážek. Loď se okamžitě začala potápět a na palubě propukla panika. Jeden záchranný člun byl spuštěn poloprázdný, jednomu se přetrhlo lano, takže svou posádku vysypal do moře, třetí se rozbil o bok lodi. Ačkoliv měly přednost ženy a děti, většinu zachráněných tvořili muži. Přežili i všichni čtyři kapitáni. Byl velmi chladný den s teplotami v rozmezí -10 až -18 °C. Teplota vody nebyla vyšší než 4 °C. Mnoho lidí umrzlo nebo zemřelo následkem teplotního šoku. Necelých padesát minut po zásahu se loď potopila do hloubky 45 metrů. K vraku okamžitě vyrazily záchranné lodě.

Záď lodi

Přibližná bilance zachráněných:

  • Torpédový člun T 36: 563 zachráněných
  • Torpédový člun Löwe: 472 zachráněných
  • Minolovka M 387: 98 zachráněných
  • Minolovka M 375: 43 zachráněných
  • Minolovka M 341: 37 zachráněných
  • Parník Gottingen: 28 zachráněných
  • Torpedofangboot TF 19: 7 zachráněných
  • Fregata Gotland: 2 zachránění
  • Hlídková loď 1703: 1 zachráněný (kojenec, poslední zachráněný)

Kapitán Henigst se svým křižníkem Admiral Hipper (1500 uprchlíků) zpočátku pomalu projížděl mezi záchrannými čluny a nařídil vyzvedávat co nejvíce ztroskotanců, ale kvůli hrozícímu ponorkovému nebezpečí po chvíli zvýšil rychlost a nabral původní směr. Vlna z jeho lodi převrátila část záchranných člunů. Na místě ponechal svůj doprovod, torpédovku T 36.[3]

Rozpory
Vynášení raněných z lodi, roku 1940

Potopení lodi provází rozpory: na jednu stranu se jedná o jeden z největších masakrů civilního obyvatelstva (odhaduje se až 3000 mrtvých dětí), na stranu druhou se na palubě nalézala i ponorková posádka přepravovaná na místo bojového určení. Loď měla navíc status válečného plavidla a dokonce byla vyzbrojena protiletadlovými kanóny (byť se tvrdí, že byly nefunkční). Dlouhou dobu se o této události nesmělo mluvit, nebo byly odmítány debaty na toto téma, takže téma katastrofy využívali pravicoví extrémisté.

Zpracování
  • 1959 – Frank Wisbar natočil film Nacht fiel über Gotenhafen
  • 2002 – německý prozaik Günter Grass (držitel Nobelovy ceny za literaturu) otevřel po zveřejnění svého románu Jako rak (nebo Račí pochod) veřejnou diskuzi
  • 2008 – německý režisér Joseph Vilsmaier natočil televizní film Zkáza lodi Gustloff
  • 2016 - Ruta Sepetysová napsala knihu Sůl moře, líčící osudy některých uprchlíků na lodi

Dokumentární filmy
  • 2001 Killer Submarine
  • 2002 The Sinking of the Wilhelm Gustloff
  • 2003 Wilhelm Gustloff: World's Deadliest Sea Disaster
  • 2005 Ghost of the Baltic Sea
  • 2008 Sinking Hitler's Supership

Odkazy

Reference
  1. iDnes.cz. Titanic nacistů poslala ke dnu sovětská torpéda, zahynuly tisíce lidí [online]. MAFRA, 31.1.2015 [cit. 2015-10-26]. Dostupné online.
  2. Poslední plavba lodi Wilhelm Gustloff
  3. BRUTTAR, Prit. Battleground Prussia: The Assault on Germany's Eastern Front 1944-45. Oxford: Osprey Publishing, 2010. 484 s. Dostupné online. ISBN 978-1-78096-465-2. Kapitola Hannibal - The Baltic Evacuation Begins, s. 227. (anglicky)[nedostupný zdroj]

Literatura
  • GROOSS, Poul. The Naval War In The Baltic 1939–1945. Barnslay: Seaforth Publishing, 2017. ISBN 978-1-5267-0000-1. (anglicky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.