Wiching

Wiching byl původně benediktinský mnich ze Švábska. Po forchheimském míru (874) se spřátelil se Svatoplukem I. Z let 874 až 879 je známo, že Wiching spolu s Janem z Benátek (oba vůdcové latinského kléru na Velké Moravě), pomlouvali Metoděje před Svatoplukem a vyprovokovávali početné spory[2]. Wiching se snažil zničit celou staroslověnskou misii i samotného arcibiskupa Metoděje a jeho žáky a dařilo se mu v tomto ohledu zneužívat Svatopluka nevzdělaného a nezkušeného v oblasti teologických nauk.

Koncem roku 879 latinští kněží ve Velkomoravské říši přesvědčili Svatopluka, aby jmenoval Wichinga za (historicky) prvního biskupa Velké Moravy a v roce 880 se Wiching zúčastnil delegace k papeži do Říma. V Římě si ho papež vyzkoušel a vysvětil ho na nitranského biskupa. Wiching jako představitel pasovského duchovenstva strojil arcibiskupu Metodějovi a jeho liturgii ve slovanském jazyce všemožné úklady. Neváhal ani dopustit se podvodu, když dorazil na Moravu před Metodějem a na základě falešného údajně papežova listu vystupoval jako jedině pravý moravský biskup a nepravdivě rozhlašoval, že papež přkázal Metoděje i s jeho učením vyhnat ze země[3]. Pravda vyšla najevo, až když Metoděj, možná po zdržení způsobeném odbočkou do Reichenau[4], dorazil s pravým papežským listem, což po počátečním zklamání na základě Wichingova podvrhu lid přivítal s nadšením[5]. Není jasné, jestli se o něco později pokusil Wiching o obdobný podvod, když zfalšoval papežský dopis proti Metodějovi, nebo jestli se chtěl Metoděj s odstupem pouze ujistit, zda papežův list "Industriae tuae", který Metoděj osobně Svatoplukovi doručil, je jediný[6][7]. Na Metodějův dotaz do Říma papež 23. března roku 881 popřel, že by podobný list Wichingovi posílal, a vyjádřil Metodějovi plnou podporu a slíbil, že Wichinga zavolá před soud. V roce 881 se Metoděj dozvěděl od papeže, že takový dopis on nikdy nenapsal. Zloba a intriky Wichinga neustávaly. V důsledku tohoto Metoděj sesadil Wichinga z biskupského stolce, dokud se nepodřídí autoritě papeže, a pověřil ho misí „na území, která Svatopluk jen nedávno připojil k své říši,“ co mohlo být jedině Vislansko (dnes jižní Polsko). Wiching se opětovně snažil vrátit, ale Metodějovi žáci mu v tom bránili.^[zdroj?] Dokud setrvával Svatopluk v přátelském vztahu s Arnulfem, nemanželským synem krále Karlomana, jemuž Karloman dříve přenechal správu Korutan a Panonie (Východní marky), měl Wiching na Svatopluka značný vliv. Situace se změnila až v letech 882 až 885, kdy byl Svatopluk s Arnulfem v nepřátelství.

V roce 885 Wiching krátko před Metodějovou smrtí opustil Vislansko a se Svatoplukovým souhlasem šel do Říma, kde pomlouval Metoděje a na Svatoplukovu žádost požádal o potvrzení své biskupské funkce na Velké Moravě. Když se papež dozvěděl o Metodějově smrti, jmenoval Wichinga (opět) za biskupa nitranského a asi i za „církevního správce“ (ne však arcibiskupa a papežského legáta) Velkomoravské říše. Wiching potom zabránil, aby Gorazd mohl vykonávat nástupnictví po Metodějovi a přesvědčil papeže, aby zakázal slovanské bohoslužby na Velké Moravě a dal vyhnat Metodějovy žáky.

V roce 891 vznikl jeden z dalších konfliktů mezi Svatoplukem a Arnulfem Korutanským. V tomto roce nebo v roce následujícím - zřejmě kvůli tomuto konfliktu - Wiching opustil Nitru a stal se sluhou Arnulfa Korutanského, který ho v roce 892 jmenoval za svého kancléře. Wiching byl i součástí delegace vyslané ke Svatoplukovi, která jednala o míru.

Roku 896 převzal Wiching vedle kancléřství i vedení opatství Mondsee. Od září 898 do roku 899 byl Wiching pasovským biskupem.

Po Arnulfově smrti a pádu Velké Moravy se Wiching stáhl z veřejného života.