Wes Montgomery

Na začátku své hudební dráhy cestoval Wes Montgomery s orchestrem vibrafoninsty Lionela Hamptona a hraje na všech nahrávkách tohoto orchestru z let 1948–50. Pak se vrátil do rodného Indianapolis a až do roku 1957 vůbec nenahrával. V prosinci 1957 se opět objevil v nahrávacím studiu. Tentokráte se svými bratry Monkem a Buddym a trumpetistou Freddiem Hubbardem (pro kterého to bylo první nahrávání). Hodně desek z let 1957–1959, na kterých hraje se svými bratry Monkem (baskytara) a Buddym (vibrafon, klavír) vyšla na labelu Pacific Jazz.

Od roku 1959 nahrává Montgomery pro label Riverside Records a to až do roku 1963, kdy tato nahrávací společnost zbankrotovala.[2] Nahrávky z tohoto období jsou jazzovými fanoušky a kritiky považovány za Montgomeryho nejlepší a nejvlivnější. Dvě nahrávací session z ledna 1960, které byly vydány na albu The Incredible Jazz Guitar of Wes Montgomery. Montgomery na nich hraje s kvartetem pianisty Tommyho Flanagana, basisty Percyho Heatha a bubeníka Alberta “Tootie” Heatha. Na tomto albu je asi nejslavnější Montgomeryho skladba Four on Six. Téměř všechna Montgomeryho práce pro label Riverside byla s malými jazzovými tělesy, většinou to byla kvartety nebo kvintety. Většinou dohromady hráli svižné swingové skladby a pomalé melancholické balady.

V roce 1964 přechází Montgomery na dva roky k Verve Records. Během těchto let hraje Montgomery většinou s různými orchestry a jeho hudba se pomalu začíná přesouvat od jazzu k pop music. Jedinou významnou výjimkou bylo živé album Smokin’ at the Half Note, které nahrál společně s Winton Kelly Triem. Jeho živé koncerty, které odehrál během této doby, byly ale stále velmi nadprůměrné. Svědčí o tom například i audio i video nahrávky z roku 1965 z jeho koncertního turné po Evropě.

Po dvou letech u Verve začal Montgomery vydávat u A&M Records. Jeho hudební kariéra tak definitivně sklouzla k popu. Všechna tři alba, které během nahrávání pro Verve vydal (vyšla v letech 1967 a 68) obsahovala většinou orchestrální cover verze známých popových hitů v orchestrálním hávu (Scarborough Fair, I Say a Little Prayer for You, Eleanor Rigby a další). Byly to instrumentálky, kde melodickou linku hrála právě Montgomeryho kytara. Tyto nahrávky byly sice nejprodávanější ze všech za celou jeho kariéru, kritika je ovšem zavrhla. Svými inovativními sólovými riffy ale i přesto inspiroval mnoho jazzových kytaristů.

• Fingerpickin' (1958)
• Far Wes (1958)
• The Wes Montgomery Trio (1959)
• The Incredible Jazz Guitar of Wes Montgomery (1960)
• Cannonball Adderley and the Poll-Winners (1960)
• Movin' Along (1960)
• The Montgomery Brothers (1960)
• The Montgomery Brothers in Canada (1961)
• So Much Guitar! (1961)
• Groove Yard (1961)
• Bags Meets Wes! (with Milt Jackson) (1961)
• Full House (1962)
• Fusion!: Wes Montgomery with Strings (strings arranged by Jimmy Jones) (1963)
• Boss Guitar (1963)
• Guitar On The Go (1963)
• The Alternative Wes Montgomery (alternate takes for previously issued albums) (1963)
• Portrait of Wes (1963)
• Movin' Wes (1964)
• Bumpin' (arranged and conducted by Don Sebesky) (1965)
• Smokin' at the Half Note (1965)
• Goin' Out of My Head (arranged and conducted by Oliver Nelson) (1965)
• Tequila (arranged and conducted by Claus Ogerman) (1966)
• California Dreaming (arranged and conducted by Don Sebesky) (1966)
• Jimmy & Wes: The Dynamic Duo (with Jimmy Smith) (1966)
• Further Adventures of Jimmy and Wes (with Jimmy Smith) (1966)
• A Day in the Life (arranged and conducted by Don Sebesky) (1967)
• Down Here on the Ground (arranged and conducted by Don Sebesky) (1968)
• Road Song (arranged and conducted by Don Sebesky) (1968)
• Willow Weep for Me (unused takes from the Smokin' at the Half Note session; overdubbed woodwinds and brass arranged and conducted by Claus Ogerman) (1968)

• 1966 – Grammy Award za album Goin' Out of My Head [1]
• 1969 – Grammy Award za album Willow Weep for Me [1]