Werner Faymann

Během studia na Spolkovém reálném gymnáziu ve Vídni vstoupil do socialistické mládeže, mládežnické organizaci SPÖ. Po maturitě a absolvování povinné vojenské služby se stal předsedou socialistické mládeže ve Vídni. V této funkci se podílel v roce 1983 na organizaci demonstrace proti návštěvě papeže Jana Pavla II. v Rakousku.

V letech 1985 až 1988 vystudoval čtyři semestry práv bez toho, aby studium ukončil. Pracoval jako poradce Centrální spořitelny ve Vídni. Faymann byl v letech 1985 až 1994 členem Vídeňského zemského sněmu a obecní rady.

V roce 1994 se stal městským radním pro bytovou výstavbu a obnovu města. Od roku 1996 byl vídeňským radním pro bydlení, bytovou výstavbu a obnovu města. Od ledna 2007 zastával úřad ministra pro infrastrukturu. 16. června 2008 byl jmenován úřadujícím předsedou SPÖ. Po vypovězení koalice SPÖ a ÖVP od vicekancléře Wilhelma Molterera z ÖVP se Faymann stal lídrem kandidátky SPÖ pro předčasné volby do rakouské národní rady.

Při rakouských předčasných volbách v roce 2008 obhájil Faymann první místo pro SPÖ, musel však přijmout ztrátu oproti volbám 2006. 23. listopadu 2008 vysvětlovali oba předsedové dvou nejsilnějších stran SPÖ a ÖVP, že se dohodli na novém vydání velké koalice s Wernerem Faymannem jako spolkovým kacléřem. Dne 2. prosince 2008 byla jmenována prezidentem Heinzem Fischerem nová rakouská spolková vláda v čele s kancléřem Wernerem Faymannem.[1]

Jako kancléř pokračoval i po dalších volbách v roce 2013, kdy utvořil svou druhou vládu. Poté, co neuspěl sociálnědemokratický kandidát v rakouských prezidentských volbách roku 2016, podal Faymann 9. května téhož roku na všechny své politické funkce demisi.[2][3] V úřadu kancléře ho nahradil stranický kolega Christian Kern.

• 2016 – Medaile Karla Kramáře, kterou obdržel „za rozvoj česko-rakouských vztahů“ dne 31. srpna 2016 z rukou českého předsedy vlády Bohuslava Sobotky[4]