Wenzel Rosenauer

Pocházel z rodiny Josefa Rosenauera, stavitele Schwarzenberského plavebního kanálu. Absolvoval technická studia v Praze a Vídni a nastoupil do zemského stavebního úřadu. Později se dal na samostatné podnikání a převzal vedení grafitového dolu v jižních Čechách.[6][7]

Profesí byl podnikatelem. Byl majitelem hutí.[5] V roce 1874 se zmiňuje jako majitel bání v Mokré.[8] Byl rovněž veřejně a politicky aktivní. Působil ve spolku veteránů v Českých Budějovicích. V letech 1863–1874 zastával funkci prvního starosty německého tělovýchovného spolku Turnverein. Byl mu udělen čestný titul hejtmana ostrostřeleckého spolku. Od roku 1865 byl členem obchodní a živnostenské komory v Budějovicích.[5] Zasedal v obecním zastupitelstvu v Budějovicích a byl předsedou okresního zastupitelstva (okresní starosta) v Horní Plané.[6]

V zemských volbách v roce 1861 usedl na Český zemský sněm za kurii venkovských obcí, obvod Český Krumlov, Chvalšiny, Planá.[9] Zvolen byl jako nezávislý německý kandidát.[10] Po krátké přestávce se do sněmu vrátil v zemských volbách v březnu 1867, nyní za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod České Budějovice.[11] Volba zpochybněna, předána k posouzení a pak potvrzena.[12] Rezignoval před srpnem 1868.[13][14] Do sněmu se vrátil ještě krátce po doplňovacích volbách v září 1871, nyní za městskou kurii, obvod Budějovice. Volba byla zpochybněna a zemský sněm předal v říjnu 1871 stížnost k prošetření na místodržitelství.[15]

Zemský sněm ho v roce 1861 delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za kurii venkovských obcí. Kvůli nemoci nesložil slib. Opětovně byl do vídeňského parlamentu delegován i v roce 1867. V roce 1868 na mandát v Říšské radě rezignoval. Vrátil se sem v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873, za kurii venkovských obcí, obvod Krumlov, Kaplice, Jindřichův Hradec atd.[16] K roku 1873 se uvádí jako Wenzel Rosenauer, majitel dolů, bytem v Českých Budějovicích.[17]

V parlamentu patřil k centralistům (Ústavní strana).[6] Po volbách v roce 1873 se uvádí coby jeden z 67 členů staroliberálního Klubu levice, vedeného Eduardem Herbstem.[18]

Zemřel po delší nemoci v prosinci 1874.[8]