Wangari Maathaiová

Wangari Muta Maathai (1. dubna 1940, Nyeri, Keňa – 25. září 2011, Nairobi) byla keňská environmentální a politická aktivistka a ekofeministka.

Wangari Maathaiová
Rodné jméno	Wangarĩ Muta
Narození	1. dubna 1940 Nyeri
Úmrtí	25. září 2011 (ve věku 71 let) Nairobi
Příčina úmrtí	rakovina vaječníků
Bydliště	Nairobi
Národnost	Kikujové
Alma mater	University of Pittsburgh (do 1966) University of Nairobi (do 1971) Mnichovská univerzita Benedictine College (USA) Univerzita Giessen Loreto High School, Limuru
Povolání	bioložka, učitelka, veterinární lékařka, politička, ochránkyně životního prostředí a politická aktivistka
Zaměstnavatel	Yaleova univerzita
Ocenění	Cena za správný život (1984) Goldman Environmental Prize (1991) Dorothy McCluskey Visiting Fellowship in Conservation (2000) Sophie Prize (2004) Petra-Kelly-Preis (2004) … více na Wikidatech
Politická strana	Mazingira - Keňská strana zelených
Nábož. vyznání	katolická církev
Choť	Mwangi Mathai (do 1978)
Děti	Wanjira Mathai
Funkce	poslanec Národního shromáždění Keni (2002–2007) Minister of Environment of Kenya (2003–2005)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wangari Maathai byla první ženou východní a střední Afriky, která získala doktorát. Své vzdělání v oboru biologie a veterinární medicíny absolvovala v USA, Německu a v Keni. Stala se profesorkou a zároveň vedoucí Ústavu veterinární anatomie jako první žena afrického kontinentu.

Jako členka a posléze předsedkyně Národní rady žen v Keni se zasloužila o uskutečnění myšlenky zlepšení životního prostředí díky výsadbě stromů. Tak vzniklo Hnutí zeleného pásu, které se již zasloužilo o vysazení více než 20 milionů stromků. V roce 1986 se Hnutí vyvinulo v panafrickou sít Zeleného pásu, pomáhající ke zlepšení životního prostředí téměř po celém kontinentu.

Wangari je mezinárodně známá pro rezistentní boj za demokracii, lidská práva a udržitelný rozvoj. Několikrát promlouvala na půdě OSN ve prospěch ženských práv, zasedala v Komisi pro budoucnost i v Komisi pro globální řízení. V roce 2002 byla zvolena do parlamentu své země s jednoznačnou podporou 98 % hlasů. Prezidentem byla posléze jmenována náměstkyní ministra životního prostředí, přírodních zdrojů a ochrany přírody. Za „její přínos k trvale udržitelnému rozvoji, demokracii a míru“ jí byla roku 2004 udělena Nobelova cena za mír. Stala se první Afričankou, která tuto cenu získala.

Přispěla k rozšíření a světovému využívání termínu mottainai.