Włodzimierz Gniewosz

Byl šlechtického původu.[1] Jeho bratrancem byl důstojník Zygmunt Gniewosz (1827–1909) a politik Edward Gniewosz-Oleksów (1822–1906).[6]

Vystudoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídni a vstoupil pak do armády. Z armády odešel v roce 1870 v hodnosti rytmistra. Věnoval se pak správě svých statků. Zaměřoval se na chov koní a oldenburského skotu a založil četné podniky potravinářského průmyslu.[4]

Byl i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1891 za kurii velkostatkářskou v Haliči. Mandát zde obhájil i ve volbách roku 1897 a volbách roku 1901.[7] Ve volebním období 1891–1897 se uvádí jako rytíř Wladimir von Olexów-Gniewosz, c. k. komoří, rytmistr a statkář, bytem Zolotyj Potik (Potok Zloty).[8]

V roce 1893 se uvádí jako člen Polského klubu.[9] Do voleb roku 1897 šel jako oficiální polský kandidát.[10] Za Polský klub kandidoval i roku 1901.[11]

V lednu 1904 byl zvolen viceprezidentem agrární centrální úřadovny. Byl členem ústředního výboru haličské zemědělské společnosti a prezidentem Svazu haličských majitelů vinopalen. V domovské obci Zolotyj Potik založil spořitelnu, župní zemědělský spolek a čtenářský spolek.[4]

Zemřel v únoru 1909[4] ve Vídni po těžké operaci, které se podrobil.[5] Byl pohřben na Lyčakovském hřbitově ve Lvově.[1]