Vysokov

Ves vznikla jako osada při pomezní stezce, která vedla z českých zemí do tehdejšího Pruska. První zmínka o Vysokově pochází z roku 1465. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1491. Z dalších písemných zpráv se dozvídáme, že roku 1488 koupil vysokovský dvůr Jan z Krucemburka a v roce 1633 byl z vysokovských lomů odvážen kámen na opevnění náchodského hradu. V obci byly také písníky a pracovala zde vápenka a cihelna. Obec až do roku 1848 náležela náchodskému panství.

Obyvatelé Vysokova byli v průběhu dějin sužováni mnoha válkami. Největším mezníkem v dějinách obce však byla prusko-rakouská válka v roce 1866, neboť k prvnímu střetnutí vojsk došlo právě na území Vysokova, kde je dodnes množství malých i velkých pomníků s hroby vojáků nejrůznějších hodností i národností. K nejznámějším patří pomník „Myslivec" od sochaře Quido Kociána s verši Jaroslava Vrchlického, věnovaný padlým českým vojákům šestého praporu polních myslivců. Nejmohutnějším památníkem je 13 metrů vysoký žulový jehlan s ležícím lvem z bílého mramoru, věnovaný padlým 4. a 6. Kyrysnického pluku. Důsledky první světové války připomíná pomník, který ve třicátých letech slavnostně odhalila obec svým 18 padlým občanům.

Významnou událostí byla stavba železnice. V letech 1859–1869 trať z Jaroměře do Trutnova v letech 1872–1875 Choceň-Meziměstí, která prochází celou vesnicí. Vysokovský most stavěli Italové a mezi lidmi se tradovalo, že špatné podloží donutilo stavebníky udělat základy tak hluboké, jaká je výška mostu.

Roku 1876 byla vysokovská škola odloučena od provodovské a ve stejném roce dostala i vlastní novou budovu, kde se následujících 100 let učily všechny vysokovské děti.

Život vesnice se i v minulém století vyvíjel v těsné souvislosti s životem Náchoda, neboť stále více obyvatel pracovalo v textilním průmyslu podnikatelů Bartoně a Mauttnera. Mnoho pracujících přispívalo ze skrovných platů na rozsáhlé opevnění u Dobrošova, celá vesnice byla ve smrtelném nebezpečí ještě v posledních dnech druhé světové války, kdy přes Vysokov prchali němečtí vojáci.

Dominantou obce je kaplička, postavená ve 30. letech dvacátého století na místě vyhořelé kovárny.

V roce 1947 bylo na kopci Ovčáku založeno místním Aeroklubem letiště, které fungovalo do roku 1961. Od roku 1990 je opět využíváno k původnímu účelu. Žádosti o zřízení zastávky ČSD nebylo vyhověno, a tak od roku 1949 a 1951 se dá z Vysokova vycestovat pouze autobusem, přestože železniční trať nejen vesnicí prochází, ale 3x ji dokonce křižuje.

Vysokov je také obcí velkých kulturních a společenských tradic. Od počátku 20. století zde působily dva divadelní spolky (Korunový a Vrchlický), jejichž činnost pokračovala i po druhé světové válce. Na přelomu 50. a 60. let přešla ve slavnou éru vysokovských estrád pro děti i dospělé, pod vedením pana Jaroslava City. Také jeho zásluhou byly i první filmové pokusy vysokovských amatérů, které pokračují i do současnosti - filmový festival „Vysokovský kohout“. Setkávají se na něm filmaři z Čech i ze zahraničí a díky tomu je Vysokov jediným místem, kde je mezinárodní filmový festival pořádán na vesnici. Dlouholetou spolkovou činnost rozvíjejí Hasiči, Český červený kříž a Osvětová beseda.

Roku 1961 byla k obci připojena osada Starkoč, původně součást obce Studnice. Od 1. července 1985 do 31. srpna 1990 byl Vysokov spolu s ní součástí města Náchod, poté se osamostatnil, ale osada Starkoč se vrátila pod obec Studnice.[3]

Obec úzce spolupracuje na rozvoji regionu s okolními obcemi. Od roku 1999 je členem Svazku obcí 1866, který sdružuje obce Červenou Horu, Provodov-Šonov, Slatinu nad Úpou, Studnici, Vysokov a Žernov, v roce 2004 se stal součástí Dobrovolného svazku obcí Novoměstsko.

• Pomník Myslivce od Quido Kociana z r. 1906 ke 40. výročí bitvy u Náchoda ve válce 1866 severně od vsi
• Pomník z války 1866 zv. Jehlanec jízdy na místě nejprudších bojů jihovýchodně od vsi na pláni nad Václavicemi

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vysokov na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Vysokov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Vysokov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky obce