Vykrádání církevních objektů v Česku

Podle statistik a hrubých odhadů odborníků se z České republiky každoročně vyveze 15–20 tisíc uměleckých předmětů. [1] Stejné množství předmětů je také každým rokem ukradeno.[1] Nejvíce jich pochází z církevních objektů (80 %), z nichž drtivou většinu tvoří katolické kostely.[1] Česká republika patří k nejvíce napadeným zemím v Evropě.[1] Počet věřících v České republice je v rámci Evropy percentuálně jeden z nejnižších a v zemi jsou od vzniku republiky v roce 1918 tradičně pěstovány protikatolické nálady.[3]

Velké množství far je bez duchovního správce nebo se v nouzi fary ruší a prodávají. Velmi zajímavé je srovnání z roku 1992, kdy Češi a Slováci žili ještě ve společném státě. Tehdy v oblasti vykrádání církevních objektů náleželo českým zemím plných 85 % případů, pouhých 15 % Slovensku.[4] Stejně tak v porovnání s Rakouskem, Německem a Polskem je situace v Česku vůbec nejhorší.[4] Podle statistik Policejního prezidia ČR vzrostl v porovnání roku 1989 a 1991 počet vloupání do objektů se starožitnými a uměleckými předměty cca o 1 852 % (oproti 51 případům v roce 1989 bylo 996 případů v roce 1991).[2]

Podle zprávy Policie ČR nelze počítat s tím, že v rámci České republiky podstatně klesne počet krádeží starožitných a uměleckých předmětů. Značná část těchto předmětů bude určena pro zahraniční trhy. Jejich návratnost zpět na české území bude minimální.[4] Přibývá kaplí a kostelů, kde už doslova „není co ukrást“. V polovině 90. let 20. století byl v řadě kostelů zaveden integrovaný ochranný systém. Ten zahrnuje důkladnou obrazovou i popisnou dokumentaci církevního mobiliáře. Většina církevních objektů byla zabezpečena bezpečnostními systémy a duchovní správci začali vzácné předměty uschovávat do depozitářů. Vykrádání kostelů však nekončí.[5] Podle konzervátora Jiřího Černého současné masové vykrádání kostelů nemá obdoby a je průvodním jevem celkového úpadku kdysi křesťanské Evropy, způsobeného ztrátou víry a převrácením hodnot. Projevuje se to mimo jiné i nízkými tresty pro recidivisty, zaměřující se na svatokrádeže a nelegální obchod s kradenými uměleckými předměty.[5]