Vrchní zemský soud v Brně

Vrchní zemský soud v Brně býval vrchním soudem, tedy tzv. „sborovým soudem druhé stolice“, který existoval v Brně v letech 18501949. Jeho předchůdcem byl brněnský apelační soud a ve své působnosti měl celou Moravu i rakouské Slezsko, tedy obvody krajských soudů v Brně, Jihlavě, Znojmě, Uherském Hradišti, Olomouci, Novém Jičíně, Opavě a Těšíně[1][2] (po roce 1921 místo zrušeného těšínského krajského soudu soud v Moravské Ostravě[3]). Vyšším soudem byl už jen vídeňský Nejvyšší soudní a kasační dvůr.

Dietrichsteinský palác, původní sídlo bývalého vrchního zemského soudu

Sídlil tehdy v Dietrichsteinském paláci na Zelném trhu a skládal se z prezidenta, senátních prezidentů, dalších 20 soudních radů a z pomocného úřednického (auskultanti, adjunkti) i kancelářského personálu (kancelisté, soudní sluhové apod.).[4] Vrchní zemský soud působil výlučně jako odvolací soud v civilních i trestních věcech, ve kterých v první instanci rozhodly soudy krajské. Rozhodoval v pětičlenných senátech a ovládala jej především zásada písemnosti.[5] Kromě této čistě soudní činnosti navíc vykonával dohled nad nižšími soudy, a to včetně disciplinární pravomoci nad jejich soudci, dohlížel také na advokáty a notáře v jeho obvodu a nakonec realizoval i soudcovské, advokátní a notářské zkoušky.[6]

Roku 1928 byl v rámci správní reformy přejmenován na Vrchní soud v Brně[7] a roku 1945 naopak na Zemský soud v Brně.[8] Ne však na dlouho, k 1. únoru 1949 byl v rámci „zlidovění soudnictví“ bez náhrady zrušen.[9] Po vzniku České republiky sice došlo k obnovení vrchních soudů, nicméně jako moravský a slezský vrchní soud zahájil svou činnost v roce 1996 Vrchní soud v Olomouci.[10]

Reference

  1. Nařízení ministra práv č. 138/1850 ř. z. Dostupné online.
  2. Nařízení ministra vnitra, ministra práv a ministra financí č. 103/1854 ř. z., o politické a soudní organisaci markrabství Moravského. Dostupné online. (německy)
  3. Nařízení vlády č. 195/1921 Sb., o zřízení nového krajského soudu a státního zastupitelství v Moravské Ostravě. Dostupné online.
  4. SCHELLEOVÁ, Ilona; SCHELLE, Karel; a kol. Soudnictví (historie, současnost a perspektivy). Praha: Eurolex Bohemia, 2004. ISBN 80-86432-65-3. S. 63.
  5. Zákon č. 111/1895 ř. z., jurisdikční norma. Dostupné online.
  6. Zákon č. 217/1896 ř. z., o organisaci soudní. Dostupné online.
  7. § 1 odst. 1 písm. c) zákona č. 201/1928 Sb., o úpravě některých organisačních otázek v oboru soudnictví. Dostupné online.
  8. § 1 písm. c) dekretu presidenta republiky č. 90/1945 Sb., o úpravě některých organisačních a služebních otázek v oboru soudnictví. Dostupné online.
  9. § 141 zákona č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví. Dostupné online.
  10. Zákon č. 241/1995 Sb., o zahájení činnosti Vrchního soudu v Olomouci. Dostupné online.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.