Volenice (Počedělice)

Volenice jsou vesnice, část obce Počedělice v okrese Louny. Nachází se asi 4 km na severovýchod od Počedělic. V roce 2009 zde bylo evidováno 141 adres.[2] V roce 2011 zde trvale žilo 77 obyvatel.[3]

Volenice
Památkově chráněná sýpka
Lokalita
Charaktervesnice
ObecPočedělice
OkresLouny
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°23′30″ s. š., 13°55′52″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel77 (2011)[1]
Katastrální územíVolenice u Počedělic (4,01 km²)
PSČ440 01
Počet domů57 (2011)[1]
Volenice
Další údaje
Kód části obce123111
Kód k. ú.723118
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Volenice leží v katastrálním území Volenice u Počedělic o rozloze 4,01 km².[4]

Historie

Raně středověké osídlení okolní krajiny je doloženo existencí pohřebiště, které se nachází na nevýrazném návrší západně od vesnice. Na konci devatenáctého století na něm bylo prouzkoumáno několik hrobů, jejichž chudou pohřební výbavu tvořily keramické nádoby, záušnice a železný nůž.[5]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1273,[6] kdy byly Volenice uvedeny jako součást majetku premonstrátského kláštera v Praze na Strahově spolu s několika vesnicemi v okolí: Pátkem, Stradonicemi a Radonicemi.

Obyvatelstvo
Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[3][6]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé 175197214235216220212178156138128888477
Domy 3333374038444851474339494957

Vývoj počtu domů

Listina z roku 1350, součást strahovského urbáře z roku 1410, uvádí jména jednotlivých majitelů sídelních jednotek, včetně jejich poddanských povinností vůči majiteli panství – strahovskému klášteru. Z uvedené listiny je zřejmé, že obec tvořilo devatenáct usedlostí, k nimž je nutno připočítat hospodářský dvůr patřící strahovskému klášteru.[7] Počet usedlostí se od konce čtrnáctého století se postupně snižoval. Pokud jich bylo na konci 14. století devatenáct, tak v polovině století sedmnáctého (1654) jich bylo jen čtrnáct, z toho osm neobydlených. V průběhu osmnáctého století úpadek pokračoval. V roce 1713 osídlení Volenic čítalo jedenáct usedlostí (z toho tři pusté) a v roce 1785 dokonce ještě o dvě méně. V následujícím století se počty ustálily. V roce 1841 byl jejich počet shodný s rokem 1785.[8]

Devatenácté a především první polovina dvacátého století přinesla nárůst počtu obyvatel i domů. V roce 1869 v obci trvale sídlilo 175 obyvatel v 33 domech. V roce 1921 pak 220 obyvatel – nejvíce za celou existenci Volenic. Při sčítání v roce 2001 se k trvalému pobytu přihlásilo 84 obyvatel v 49 domech. Avšak oproti vrcholu v počtu obyvatel v roce 1921 bylo nejvíce domů ve Volenicích až v roce 1950.

Pamětihodnosti
  • Sýpka – jediný pozůstatek barokního statku z roku 1770[9]
  • Dub letní Volenice – památný strom, roste na levém břehu Ohře u jezu v Pátku[10]
  • Pomník padlých první a druhé světové války
  • Kamenný kříž s korpusem Krista postavený u zadní stěny hasičské zbrojnice na návsi. Kříž je chráněn stříškou se zvoničkou. První zmínka o kříži, tehdy dřevěném, je z roku 1784. V roce 1894 byl postaven nový, kamenný, z odkazu Johany Vaňkové. Autorem byl pražský kameník Rada.
  • Kříž na severním okraji vesnice, vedle silnice. Kovový kříž je osazen na vrcholu hrubě opracovaného kamene.

Galerie
  • Hasičská zbrojnice, na jejíž zadní stěně je přistavěna zvonička a pod ní kříž s korpusem Krista
  • Pomník padlých ve světových válkách
  • Krucifix ve zvoničce

Reference
  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
  3. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 306.
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-31.
  5. LUTOVSKÝ, Michal. Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 432 s. ISBN 80-7277-054-3. Heslo Volenice, s. 359.
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 400, 401.
  7. EMLER, Josef. Deset urbářů českých z doby před válkami husitskými. Praha: [s.n.], 1881. S. 271–272.
  8. Hanuš, Oldřich, Osobní archivní fond ve Státním oblastním archivu v Lounech
  9. Volenice – Záznam v databázi monumnet [online]. Národní památkový ústav, 2003–2011 [cit. 2012-03-03]. Dostupné online.
  10. Dub letní Volenice [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2012-03-04]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.