Volavčík člunozobý
Volavčík člunozobý (Cochlearius cochlearius) je volavkovitý pták příbuzný kvakošům (tvoří s nimi podčeleď kvakoši). Podle některých vědců je ale natolik zvláštní, že ho zařazují do zvláštní monotypické čeledi Cochlearidae, tedy zcela mimo volavky.
Volavčík člunozobý | |
---|---|
Volavčík člunozobý | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | brodiví a pelikáni (Pelecaniformes) |
Čeleď | volavkovití (Ardeidae) |
Rod | volavčík (Cochlearius) Brisson, 1760 |
Binomické jméno | |
Cochlearius cochlearius (Linné, 1766) | |
Areál rozšíření
| |
Sesterská skupina | |
Nycticoracini | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Žije v porostech mangrove, v močálech od Mexika po Peru a Brazílii. Je to noční pták velký zhruba 54 cm. Živí se rybami, korýši a hmyzem. Snáší 2-4 vajíčka.
Chov v zoo
Volavčík člunozobý je v rámci Evropy chován v necelých třiceti zoo. V Česku tento druh chovají dvě zoo: Zoo Praha a Zoo Zlín.[2] Prvoodchov mezi českými zoo si připsala Zoo Praha v roce 1999.
Chov v Zoo Praha
První jedinec tohoto druhu se v Zoo Praha objevil v roce 1950.[2] K úspěšnému odchovu došlo v roce 1999. Jednalo se zároveň o český prvoodchov.[3] V roce 2017 se podařilo odchovat čtyři mláďata. Ke konci roku 2017 bylo chováno sedm jedinců.[4]
Aktuálně jsou volavčíci umístěni v expozičním celku Ptačí mokřady v dolní části zoo.[5]
Reference
- Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-12-18]. Dostupné online.
- Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 1999
- Výroční zpráva Zoo Praha 2017
- Volavčík člunozobý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-12-18]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu volavčík člunozobý na Wikimedia Commons