Vokalizace

Vokalizace (z lat. vox, gen. vocis hlas) má více významů:

změnu určité hlásky na samohlásku (vokál)

• vokalizace (historická lingvistika) – změna polosamohlásky, samohlásky (vokalizace jerů) nebo souhlásky (např. v němčině se finální postvokální souhláska r změnila na vyslovovaný vokál ɐ, např. ve slově Mutter) na vokál
• l-vokalizace – proces, při němž je laterála /l/ nahrazena samohláskou nebo polosamohláskou

doplnění samohlásek do textu

• vokalizace předložek a předpon – vytvoření vokalizované formy předložky nebo předpony, zpravidla kvůli ulehčení výslovnosti v kontextu (např. v/ve, s/se, k/ke/ku, vz/e/dmout apod.)
  • vokalizace českých předložek
• vokalizace písem – vokalizace konsonantických písem (arabština, hebrejština)

vyslovení myšlenky nahlas

• vokalizace (psychoterapie) (v lingvistice a psychoterapii) vyslovení myšlenky nahlas ("zhlasnění"), jehož smysl je v připuštění si dané skutečnosti, jejímu přijetí či získání jiného náhledu na ni, mívá úlevný účinek