Vojtěch Vladimír Klecanda

Před první světovou válkou pracoval u pobočky firmy Laurin & Klement v Charkově na Ukrajině. Hned v roce 1914 se přihlásil do České družiny[2] a vyznamenal se jako vyzvědač a organizátor odporu v rakouské armádě. Působil ve štábu ruské armády jako velitel výzvědného oddílu a tlumočník a přičinil se o zřízení československého oddělení v zajateckém táboře u Kyjeva, odkud se pak rekrutovali čeští legionáři. Po Říjnové revoluci 1917 bojoval na Kavkaze, na Uralu a na Sibiři a byl generálním ubytovatelem československého armádního sboru v Rusku. Po návratu se stal zástupcem náčelníka Generálního štábu a v letech 1920 až 1922 studoval na Vysoké škole válečné v Paříži. Pak byl jmenován velitelem 1. brigády v Praze a v letech 1924 až 1929 působil jako vojenský přidělenec na vyslanectví v Paříži. Po návratu byl velitelem 2. divize v Plzni a od roku 1931 1. divize v Praze. Působil také jako významný funkcionář Svazu skautů RČS a dalších sportovních i mezinárodních organizací.[3] Později cestoval po Severní Africe a Jižní Americe a psal cestopisné vzpomínky.

Generál Klecanda zemřel pádem z okna svého bytu. Zatímco Vojenský historický ústav se domnívá, že šlo o nešťastnou náhodu,[4] Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu nevylučuje, že mohlo jít i o sebevraždu nebo vraždu.[5].[6]

• Účelná armáda (1933)
• Marocké vzpomínky (1934)
• Synové dobyvatelů: dojmy z Kolumbie (1935)