Vojtěch Raňkův z Ježova

Vojtěch Raňkův z Ježova (asi 1320 Malý Ježov – 15. srpna 1388 Praha), lat. Adalbertus Ranconis de Ericinio, byl doktor teologie a mistr svobodných umění, profesor a rektor pařížské Sorbony, kanovník a scholastik pražské kapituly sv. Víta.

Vojtěch Raňkův z Ježova
Vojtěch Raňkův z Ježova na vitráži ve svatovítské katedrále
Narození1320
Malý Ježov
Úmrtí15. srpna 1388 (ve věku 67–68 let)
Praha
Povoláníteolog a filozof
Nábož. vyznáníkřesťanství
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pobýval velkou část svého života v zahraničí. Ve své době byl v Evropě jednou z nejuznávanějších českých osobností a morální autoritou. Mistra Vojtěcha Raňkův z Ježova nazval Tomáš ze Štítného „mistrem hrozného rozumu a odivné paměti“.[1] Za jeho žáka se považoval i pozdější pražský arcibiskup Jan z Jenštejna.

Roku 1369 se stal scholastikem u sv. Víta. Z této funkce dozíral na všechny pražské latinské školy. Byl znám značnou tolerantností svých názorů, zastal se např. prvního laického kritika náboženských poměrů Tomáše ze Štítného. V důsledku toho byl označen za kacíře profesorem teologie Pražské univerzity Jindřichem Tottingem z Oyty, který ho pošpinil v očích císaře Karla IV. Vydal se proto do Avignonu, tehdejšího sídla papeže, aby se z nařčení očistil. Rozzlobený císař mu zakázal návrat. Tento zákaz však odvolal po přímluvě Jana z Jenštejna. Ještě před návratem Vojtěch získal doktorát teologie na Sorboně, působil zde jako profesor a jistý čas i jako rektor.

Od roku 1375 působil opět v Praze jako kazatel při slavnostních příležitostech. V roce 1378 hovořil na pohřbu Karla IV., kde nazval zesnulého titulem římských císařů „pater patriae“ (Otec vlasti), kterým je tento panovník v českých dějinách nazýván dodnes. Titul byl pro panovníka v té době zcela běžný, později však – především pod vlivem barokního a nacionálně orientovaného romantického dějepisectví – začal být chápán doslova.

Krátce před svou smrtí, 2. dubna 1388, sepsal závěť, v níž všechno své jmění věnoval na zřízení stipendií pro nemajetné české studenty, kteří by se chtěli vzdělávat na univerzitách v Paříži nebo Oxfordu.

Bibliografie
  • Chvála filozofie, Antologie I, 1981
  • Žalně, ach, má loutna nyje, Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu, 1957
  • Mistrům pražské university, Výbor z české literatury doby husitské I, 1963
  • Řeč při pohřbu Karla IV, in J. Vilikovský: Próza z doby Karla IV., 1938

Odkazy

Literatura
  • Bělina P. a kol. Kronika Českých zemí. Fortuna Print Praha, 2003. ISBN 80-7321-071-1.
  • Krumlowský F. Jména z českých dějin, která byste měli znát I. Beta Praha, 2007. ISBN 978-80-7306-294-1.

Reference
  1. Antologie z dějin českého a slovenského filozofického myšlení (Do roku 1848). Praha: Svoboda, 1981. 680 s. Kapitola Vojtěch Raňkův z Ježova, s. 24. (česky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.