Vojtěch Jandečka

Vojtěch Jandečka se narodil na Plzeňsku v křesťanské rodině, jeho otec byl malorolníkem. V roce 1936 odešel do Prahy studovat práva. Zapojil se do činnosti katolických studentských organizací a také protinacistického odboje. V listopadu 1939 se účastnil příprav pohřbu Jana Opletala. Stejně jako stovky dalších mladých lidí byl poté internován v koncentračním táboře Sachsenhausen, odkud byl propuštěn až v roce 1942.

Během květnového povstání v závěru 2. světové války organizoval bojové skupiny studentů v Praze i dalších městech. Zastával hodnoty prvorepublikové demokracie, byl činný i v československé straně lidové.

Pamětní deska na vinořské faře z roku 2002

Ve svém politickém angažmá pokračoval i po únoru 1948. Na podzim téhož roku svolal k salesiánskému faráři na faru do Vinoře tajnou schůzku, které se dále účastnila Milada Horáková, bratr tehdy již bývalého prezidenta Edvarda Beneše Vojta Beneš, Josef Nestával a Zdeněk Peška. Schůzku se však nepodařilo utajit. Jandečka byl v lednu 1949 obviněn z toho, že jeho cílem na schůzce bylo založit ústředí protikomunistického odboje. Za několik měsíců později byl pro velezradu odsouzen ke dvaceti letům odnětí svobody.[1]

Zemřel ve věku 58 let v nemocnici Na Františku.

• vyznamenání od prezidenta Edvarda Beneše za účast v národním odboji
• vyznamenání Za věrnost (in memoriam), Český svaz bojovníků za svobodu, 1994