Vojin Lukić

Vojin Lukić (v srbské cyrilici Војин Лукић; 4. prosince 1919, Subotica u Koceljevy–25. října 1997, Bělehrad) byl jugoslávský komunistický politik a účastník partyzánského boje. V letech 1963–1965 zastával funkci svazového sekretáře pro vnitřní záležitosti SFRJ (de facto ministra vnitra).

Vojin Lukić
Narození	4. prosince 1919
Úmrtí	25. října 1997 (ve věku 77 let)
Povolání	politický komisař
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Od roku 1941 se účastnil ozbrojeného boje jugoslávských komunistů, a to v řadách První proletářské úderné brigády. Po skončení války působil v bezpečnostních složkách OZNA a UDBa. V druhé uvedené zastával v letech 1949–1953 funkci ředitele bělehradského útvaru. V letech 1953–1963 byl ministrem vnitra ve vládě Srbska v rámci Jugoslávie a v letech 1963–1965 pak i svazovým sekretářem (ministrem).

Po politických změnách zapříčiněných Brionským plénem byl označen za stoupence Aleksandra Rankoviće a musel post ministra vnitra opustit.[1] Lukić byl dokonce vyloučen i ze Svazu komunistů Jugoslávie. Případnému vězení za svoji činnost v UDBě se sice po intervenci parlamentu^[zdroj?] vyhnul, roku 1972 byl přesto zatčen a odsouzen na 18 měsíců, tentokrát za slovní delikt. V roce 1989 vydal o svých politických zkušenostech memoáry, které otřásly do té doby nezpochybňovanou ofiální verzí o celé odposlouchávací kauze, vedoucí k událostem Brionského pléna.

Zemřel v říjnu 1997 v Bělehradě, pochován byl v rodné Subotici.