Vodopády svatého Antonína

Vodopády na obrazu Alberta Bierstadta

Před příchodem Evropanů měly vodopády kulturní a duchovní význam pro domorodé kmeny, které v této oblasti žily či navštěvovaly. Byli to zejména Dakotové a Odžibvejové.[3] Dakotové si spojovali vodopády s legendami a duchy, včetně Oanktehiho, boha vod a zla, který žil pod padající vodou. Posvátné pády vstupují také do ústní tradice příběhem první manželky válečníka, která zabila sebe a své dvě děti z úzkostné a nešťastné lásky k manželovi, který si vzal druhou manželku.[4] Skalnatý ostrůvek, z nějž žena vyrazila v kánoi ke zkáze, byl pojmenován Spirit Island a byl kdysi hnízdištěm orlů, kteří se živili rybami pod vodopády.[5] V roce 1680 byly vodopády pozorovány a popsány v časopise otcem Louisem Hennepinem, katolickým mnichem belgického původu, který také poprvé popsal Niagarské vodopády.[6] Louis Hennepin vodopády pojmenoval Chutes de Saint-Antoine po patronovi Anthonínu Paduánském.[7]

Po založení Fort Snelling v roce 1819/20 se vodopády staly lákadlem pro turisty, spisovatele a umělce, kteří zde hledali inspiraci. Do 60. let 19. století však průmyslový odpad zaplnil tuto oblast a narušil majestátnost vodopádů. Další využívání vodopádů na obou březích řeky vedla k jejich konečnému zborcení v roce 1869. Následně zde byl instalován betonový přepad (neboli „zástěra“). V roce 1971 byla oblast kolem řeky přidána do národního registru památných míst jako Saint Anthony Falls Historic District.[8]

• 
  Řeka Mississippi v Minneapolisu dnes při pohledu po proudu.
• 
  Vodopády sv. Antonína, Alto Mississippi, Henry Lewis, 1847. Muzeum Thyssen-Bornemisza .
• 
  Vodopády sv. Antonína, George Catlin, 1871. Muzeum Thyssen-Bornemisza.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Saint Anthony Falls na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vodopády svatého Antonína na Wikimedia Commons