Vodní kámen

Vodní kámen je pevný povlak, který se usazuje na stěnách nádob, v nichž je přechovávána, vedena nebo především zahřívána a poté ochlazována tvrdá voda, jejíž teplota nedosahuje 100°C. Základní složkou vodního kamene je obvykle uhličitan vápenatý.

Vodní kámen - krystal uhličitanu vápenatého v elektronovém mikroskopu.

Tvorba vodního kamene je způsobena změnou rovnováhy mezi ionty kyseliny uhličité a hydroxidu vápenatého při změně teploty a jejich vyloučením z vody. Vodní kámen má obvykle bílou barvu, ale někdy je nahnědlý až nažloutlý. [1]

Zamezování tvorby vodního kamene a jeho odstraňování lze řešit různými způsoby:

  • mechanické metody: odírání vzniklého kamene
  • chemické metody (rozpouštění pomocí kyselin, např. kyseliny citrónové, kyseliny chlorovodíkové)
  • fyzikální metody: magnetická úpravna, galvanická úprava pomocí zinkové anody
  • v kotlích snížením teploty ohřevu vody pod cca. 55°C (Periodicky je však nutné jednorázově ohřát vodu v bojleru nad 65°C, aby se zabránilo možnému množení nebezpečných bakterií Legionella.).

Využití

Ve středověku se používal i jako stavební materiál, zejména na významné církevní stavby[2][3]

Reference
  1. Ako odstránit vodní kámen?
  2. Christopher Wilson. Canterbury Cathedral Priory in the Age of Becket. Redakce P. Fergusson. New Haven and London: [s.n.], 2015. Kapitola Canterbury Cathedral’s Mystery “Marble”: A Double Imposture Unmasked’, s. 156–60. (anglicky)
  3. R.B. Harris. RECONSTRUCTING THE ROMANESQUE CLOISTER OF NORWICH CATHEDRAL. The Antiquaries Journal. Cambridge University Press, 2019, s. 133–159. DOI 10.1017/S0003581519000118. (anglicky)

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.