Vodní elektrárna Železná vrata – Džerdap II

V roce 1976 byla během Ceausescuovy návštěvy v Jugoslávii podepsána dohoda o výstavbě hydroelektrárny Železná vrata- Džrdap II. Organizace staveniště začala v květnu 1977. 3. prosince 1977 se na stavbě sešli představitelé obou států Josip Broz Tito a Nicolae Ceausescu a slavnostně tak započaly práce na stavbě, která byla dokončena v roce 1984, dva roky po smrti Tita a pět let před pádem Ceausescuova režimu.

Práce byly provedeny ve dvou etapách, které rozděloval akt přehrazení Dunaje.

I. etapa

V první etapě v letech 1977 – 1979 byla vybudována hlavní elektrárna, přelivová hráz a na rumunské straně zdymadlová propust. Na pravém rameni Dunaje, který nese název Gogosu, byla vybudována přepadová hráz. Během těchto prací řeka protékala v hlavním rameni mezi pravým břehem a obsypem suché jámy.

Přehrazení toku

Dunaj byl přehrazen během šesti dní kamennými a betonovými bloky do hmotnosti 25 t. Průtok Dunaje byl kolem 3 000 m³/s, rychlost na počátku přehrazování 6 m/s. Vzedmutím byl vytvořen spád 2,8 m. Délka přehrazení byla 531 m a datem listopad 1984. 8. prosince 1984 proplula první loď rumunským zdymadlem.[1]

II. etapa

Přehrazením Dunaje začala druhá etapa, během níž byla postavena propust na jugoslávské straně a tři další segmenty přelivové hráze. Od roku 1985 začalo osazování jednotlivých agregátů. Byly použity osvědčené horizontální turbíny, vyvinuté na základě bezporuchového dvacetiletého provozu Saratovské elektrárny na Volze a vyrobené v Leningradských strojírnách. Rumunské jednotky hlavní elektrárny byly zprovozněny v rozmezí 30.leden 1985 až 30.prosinec 1986. Srbská elektrárna byla uvedena do provozu spuštěním prvního agregátu 12. dubna 1985[2].

Doplňkové elektrárny

Nárůst cen energií po ropném šoku v 70. letech vyvolal rozšíření původního projektu o nové jednotky. Na základě nové dohody uzavřené mezi zeměmi 22. května 1987 bylo navrženo a realizováno rozšíření o 104 MW ve dvou dalších elektrárnách. Rumunská doplňková elektrárna byla umístěna v sypané části přehrady na rameni Gogosu, stavby jugoslávské doplňkové elektrárny využila dokončovací práce II fáze původního projektu a byla umístěna mezi břehem a lodní propustí. V důsledku válečných událostí byla poslední, desátá jednotka na jugoslávské straně spuštěna až v roce 2000.

Během hlavních prací bylo vytěženo 16,2 milionů kubíků zeminy, použito 1,2 milionů kubíků kamenné výplně, 2,7 mil m³ litého betonu. Plocha štětovnicových zástěn dosáhla 7 000 m².

Koryto řeky se nachází v mírně zvlněné oblasti s terasovitým terénem. V profilu zvoleném pro výstavbu se Dunaj rozvětvuje na dvě ramena, která zahrnují ostrov Ostrovul Mare mezi říčními  kilometry 876 a 860. Šířka ostrova je proměnlivá do 2 km a ostrov je nezaplavitelný. V celé oblasti 876 km po proudu je podloží tvořeno jílovitými opukami, pravidelně horizontálně vrstvenými, se vzácnými pískovými vložkami. Dno je pokryto štěrkovými nánosy a písky proměnlivých mocností. Dunaj nemá významné přítoky mezi profily Železných vrat I a II, což znamená, že hydrologická data z prvního díla byla použita i při projektu druhé stavby. Základem pro provoz vodního díla je tak průměrný víceletý průtok 5 420 m³/s.

Přehrazení hlavního ramene je v celkové délce 1052,5 m tvořeno těmito objekty v pořadí od ostrova Ostrovul Mare k srbskému břehu. Rumunská elektrárna 190 m, srbská elektrárna 194,50 m, srbská přepadová hráz 196 m, srbské zdymadlo 46 m, doplňková srbská elektrárna 78 m a sypaná hráz tvořící spojení se srbským břehem 348 m. Výška přehrady je 53,5 metrů.[3] Na rameni Gogosu dlouhém 741 m se nachází rumunská přepadová hráz 196 m, doplňková rumunská elektrárna 70 m a hráz 475 m.

V hlavní elektrárně bylo instalováno 2 x 8 a v doplňkových elektrárnách 2 x 2 jednotek s horizontálními Kaplanovými turbínami o výkonu 27 MW a celkové hltnosti 2 x 4 250 m³/s. Strojovna má půdorysné rozměry 369 x 23 a výšku 22 metrů. Turbíny pracují na průměrném spádu 7,45 m v rozsahu 5 – 12,75 m.[4]

Plavební komory mají stejné rozměrové parametry jako propusti na přehradě Želená vrata – Džerdap I. Vzhledem k logicky vyšší rychlosti plnění komor snadno korespondují s požadavky na propustnost 2 x 25 milionu tun za rok.

Akumulační jezero o objemu 600 milionů m³ při průměrné nadmořské výšce 41 metrů dosahuje k hrázi výše položené elektrárny. Při napouštění bylo zaplaveno 2 655 ha pozemků, včetně přístavů v Turnu Severin a v Kladovu, zaplaveno bylo 7 km železnice.

Celková hltnost turbín 8 500 m³/s umožňuje zpracování průtoků v celém běžném celoročním průběhu. Roční výroba přesahuje 2 x 1 500 GWh. Zvýšení výroby tak umožňuje pouze vyšší účinnost turbín, které právě u horizontálního typu umožňují účinné revitalizace. Rumunská i srbská strana začala od roku 2003 s rekonstrukcí všech jednotek s cílem navýšení výkonu o celkem 10 x 4,4 MW[5].

• 
  Stavební jáma druhé etapy
• 
  Převod řeky během druhé etapy
• 
  Pohled z Ostrovul Mare
• 
  Rumunská propust
• 
  Silnice u hlavní elektrárny
• 
  Státní hranice
• 
  Zvlněná krajina u vodního díla