Vlnohlávkovité

Jsou to vytrvalé byliny s přízemními růžicemi listů. Jsou to bahenní nebo terestrické rostliny. Listy jsou jednoduché, střídavé, ploché nebo někdy kýlnaté až oblé, spirálně, řidčeji dvouřadě uspořádané, s listovými pochvami. Čepele jsou čárkovité (podobné listům trav), celokrajné, žilnatina je souběžná. Jsou to jednodomé, zřídka dvoudomé, rostliny s jednopohlavnými květy. Květy jsou malé a jsou uspořádány v květenstvích, v nápadných hlávkách s četnými květy, často na štíhlých stopkách. Okvětí je rozlišeno na kalich a korunu. Kališní lístky jsou 2-3, srostlé, korunní lístky jsou taky 2-3, srostlé nebo volné, u samičích květů je někdy koruna zakrnělá až chybí. Tyčinek v samčích květech je 2-4 nebo 3-6, jsou srostlé s korunou. Gynecum v samičích květech se skládá ze 2 nebo 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní. Plodem je tobolka[1],[2].

Je známo asi 10 rodů a asi 1160 druhů, které jsou rozšířeny hlavně v tropech většiny světa, ale místy přesahují až do mírného pásu. V Evropě roste ve Velké Británii a Irsku vlnohlávka Eriocaulon aquaticum[3].

• slaměnkovec (Syngonanthus)
• tonina (Tonina)
• vlnohlávka (Eriocaulon)[4]

Actinocephalus, Comanthera, Eriocaulon, Lachnocaulon, Leiothrix, Mesanthemum, Paepalanthus, Philodice, Rhodonanthus, Syngonanthus, Tonina[5]