Pes hřivnatý

Obývají Jižní Ameriku, především území Brazílie, severní Argentiny, Paraguaye, jižní Bolívie a jihovýchodního Peru. Jejich domovem jsou křovinaté lesy a savany s bažinatým povrchem a bujnou vysokou vegetací.

Detail hlavy

Vlci hřivnatí dorůstají délky 95–107 cm, s ocasem dlouhým 35–49 cm. V kohoutku měří 70–90 cm, váží 20–25 kg. Svým vzhledem vlk hřivnatý připomíná spíše lišku s extrémně dlouhýma nohama a nápadnou hřívou přes ramena. Dlouhé nohy mu umožňují vidět přes vysokou trávu, zkosené drápy usnadňují pohyb v bažinatém prostředí. Je mimochodníkem. Je znám silným, specifickým pachem moči samců, podobným pachu marihuany.[2] Někdy se mu proto říká skunčí vlk, přestože tento pach není zdaleka tak nepříjemný.

Samec a samice obývají společné teritorium ale většinou se setkávají pouze v době páření. Páření probíhá na konci jara, 2–5 mláďat přichází na svět v průběhu srpna a září. Mláďata dospívají v jednom roce. Doba březosti samic činí 56 až 66 dnů.[3] Dožívají se asi 16 let. Vlci hřivnatí jsou monogamní, na celý život mají jednoho partnera.

Několikatýdenní mládě

Pes hřívnatý je všežravec. Loví menší a střední savce jako jsou hlodavci (zvláště zajíci), dále pak ptáky a ryby. Přes 50 % jeho jídelníčku tvoří rostlinná strava – cukrová třtina, různé hlízy a ovoce (zvláště vlčí jablko – Solanum lycocarpum).

Tento druh začal být chován v Zoo Praha na konci 60. let 20. století.[5] V zoo se za éry prof. Veselovského povedl jeden z prvních světových odchovů tohoto druhu.[6] Na konci roku 2018 byl chován jeden pár.[7]

Vlk hřivnatý je k vidění v horní části zoo, poblíž výběhu koní Převalského a horní stanice lanovky, a to v rámci expozičního celku Napříč kontinenty.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pes hřivnatý na Wikimedia Commons
• Vlk v ZOO Děčín^{[nedostupný zdroj]}
• Galerie pes hřivnatý na Wikimedia Commons