Vladislav Čáp

Věnoval se krasobruslení. Jeho trenérem byl Arnold Gerschwiler.

V roce 1947 se Čáp stal v Davosu vicemistrem Evropy. Po povinných cvicích byl druhý za domácím Hansem Gerschwilerem a před svým krajanem Zdeňkem Fikarem, což švýcarský deník Die Tat označil za překvapení. V následné volné jízdě Čáp poněkud za svými soupeři zaostal, ale na rozdíl od Fikara, který se propadl na páté místo, druhou příčku udržel.[2]

Světového šampionátu se zúčastnil v letech 1947 a 1948 a obsadil čtvrté, respektive desáté místo Na Zimních olympijských hrách 1948 ve Svatém Mořici skončil desátý.[3] Následně působil až do konce 50. let jako krasobruslařský činovník, byl členem výboru ISU a na Zimních olympijských hrách 1956 v Cortině d'Ampezzo vykonával funkci technického delegáta.[1]

Vystudoval České vysoké učení technické, obor slaboproud. V roce 1959 byl komunistickým režimem zatčen a odsouzen za údajnou špionáž k pěti letům vězení, z nichž si odpykal 3,5 roku.[1]

Po propuštění se začal věnovat uměleckému světlu a osvětlování budov. Působil ve Scénografickém ústavu a od roku 1969 v Československé televizi. V ní zůstal až do odchodu do důchodu.[1]

Od roku 1969 přednášel o jevištním osvětlení na DAMU.[1]

Zemřel v Praze v roce 2001.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladislav Čáp