Vladimir Krjučkov

Vladimir Alexandrovič Krjučkov (Влади́мир Алекса́ндрович Крючко́в; 29. února 1924 Volgograd – 23. listopadu 2007 Moskva) byl sovětský právník, diplomat a vedoucí KGB, člen politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu. Roku 1991 patřil k vůdcům neúspěšného srpnového puče a stál v čele jeho řídícího výboru.

Vladimir Krjučkov
Stranická příslušnost
Členství	Komunistická strana Sovětského svazu
Narození	29. února 1924 Volgograd
Úmrtí	23. listopadu 2007 (ve věku 83 let) Moskva
Místo pohřbení	Trojekurovský hřbitov v Moskvě
Alma mater	Diplomatická akademie při ministerstvu zahraničních věcí RF Moskevská státní Kutafinova právnická akademie (MGJUA)
Profese	politik, voják a spisovatel
Ocenění	Řád rudého praporu jubilejní medaile 40 let vítězství ve velké vlastenecké válce 1941–1945 medaile Veterán ozbrojených sil SSSR medaile Na památku 850 let Moskvy Medaile 50. výročí Ozbrojených sil SSSR … více na Wikidatech
Commons	Vladimir Kryuchkov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krjučkov nejprve pracoval v sovětském justičním systému jako asistent prokurátora, poté promoval na Diplomatické akademii sovětského ministerstva zahraničí a stal se diplomatem. Během let v zahraniční službě se setkal s Jurijem Andropovem, který se stal jeho hlavním patronem. V letech 1974 až 1988 stál Krjučkov v čele zahraniční zpravodajské složky KGB, prvního generálního ředitelství (PGU). Během těchto let se ředitelství podílelo na financování a podpoře různých komunistických, socialistických a antikoloniálních hnutí po celém světě, z nichž některá z nich přišla k moci ve svých zemích a zavedla prosovětské vlády; navíc pod vedením Krjučkova dosáhlo ředitelství významné úspěchy v pronikání do západních zpravodajských agentur, získávání cenných vědeckých a technických informací a zdokonalování technik dezinformace a aktivních opatření.[1] Zároveň však během Krjučkovova funkčního období mělo ředitelství problémy s přeběhlíky, neslo hlavní odpovědnost za povzbuzení sovětské vlády k invazi do Afghánistánu a jeho schopnost ovlivňovat západoevropské komunistické strany se ještě více snížila.[1]

V letech 1988 až 1991 byl Krjučkov sedmým předsedou KGB. Během srpnového puče v roce 1991 byl iniciátorem vytvoření Státního výboru pro mimořádný stav, který zatkl prezidenta Michaila Gorbačova. Po porážce puče byl Krjučkov uvězněn, v roce 1994 ho však Státní duma v amnestii osvobodila. Krjučkova v čele KGB nahradil Leonid Šebaršin.