Vladimír Solnař

Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, na níž se zajímal především o semináře profesora Miřičky, absolvoval roku 1921 a vstoupil do trestní justice. Přes deset let působil v Praze jako státní zástupce i ve funkci soudce, zároveň ale absolvoval řadu zahraničních studijních cest po celé Evropě a věnoval se i teoretickým otázkám, už jeho první práce Z dějin českého zemského práva trestního (1921) byla zvláště oceněna. Roku 1926 se na základě studie Neurčité odsouzení, v níž opatrně zkritizoval italský institut odsouzení k trestu, jehož konečná výměra se určí až v průběhu výkonu, habilitoval v oboru trestního práva a trestního řízení. O sedm let později byl Vladimír Solnař po předložení práce Zločinnost v zemích českých v létech 1914–1922 s hlediska kriminální etiologie a reformy trestního práva jmenován mimořádným profesorem a věnoval se už převážně jen akademické činnosti. Hojně publikoval, především v časopisu Právník nebo Sborníku věd právních a státních, samostatně vyšla např. studie Pojišťovací podvod (1936) nebo Několik úvah o příčinném vztahu a adekvátnosti v trestním právu (1937). Účastnil se také aktivně mezinárodních konferencí o trestněprávních otázkách.[2]

Jmenování řádným profesorem překazila německá okupace a uzavření českých vysokých škol, proto k tomu došlo až po osvobození v roce 1945. V tehdejší době se věnoval mj. trestněprávní ochraně socialistického vlastnictví, kromě toho pro potřeby výuky vydal učebnice Trestní právo hmotné, část obecná (1947) a Trestní právo hmotné, část zvláštní (1948). Už od založení Československé akademie věd v roce 1952 se stal jejím členem a byl aktivní jak v jejím předsednictvu, tak v řadě jejích komisí. Zároveň se opět se účastnil mnoha mezinárodních vědeckých sympozií a kongresů a v zahraničí také často publikoval. V šedesátých letech se podílel na přípravě a vydání učebnic reagujících na novou právní úpravu Československé trestní řízení a Československé trestní právo.[3] Později ještě vydal obsáhlý přehled trestního práva hmotného Základy trestní odpovědnosti (1972). Ve svém díle se ale nikdy nezaměřoval jen na čistě právní instituty, do svých výkladů zahrnoval i poznatky kriminalistické nebo z oblasti kriminologie či penologie.[4] Profesor Solnař je obecně uznáván za nejvýznamnějšího představitele československé trestněprávní vědy ve druhé polovině 20. století.[2]

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Solnař