Vladimír Nedoma

4. března 1927 požádal o koncesi pro „periodickou dopravu osob automobilovými omnibusy“ v trase Praha (Reprezentační dům) – Smíchov – Zlíchov – Chuchle – Zbraslav – Štěchovice – Slapy – Nový Knín.[2] Ještě před rozhodnutím o žádosti začal 25. června 1927 bez koncese provozovat dopravu v trase Praha – Zbraslav.[1][2] O koncesi na trasu Praha – Zbraslav žádaly v březnu 1927 též Elektrické podniky hl. m. Prahy,[1] a proti neoprávněnému provozování dopravy pak protestovaly.[2] Zemská správa politická v Praze však v září 1927 žádost o koncesi projednala[1] a 29. listopadu 1927 Nedomovi požadovanou koncesi udělila.[1][2] Elektrickým podnikům zemská správa žádost o koncesi zamítla s odůvodněním, že již je o dopravu na Zbraslav dostatečně postaráno.[1] Koncem roku 1930 jezdily dva autobusy v trase Karlovo náměstí – Štěchovice, jeden v trase Karlovo náměstí – Nový Knín, dva v trase Jungmannovo náměstí – Zbraslav a jeden údajně v trase Zlíchov – Velká Chuchle.[2] Vzhledem k tomu, že v koncesi byla trasa linky popsaná jen letmo, nedokázaly úřady posoudit, zda linka zajíždějící ve Velké Chuchli až do obce koncesi porušuje.[2] V září 1930 (podle jiného zdroje od roku 1931[1]) byla všeobecně upravena stanoviště dálkových linek v Praze a Nedomovy linky byly zkráceny ke Štefánikovým kasárnám na Smíchově (dnešní náměstí Kinských).[2] Pražský magistrát v roce 1931 vydal vyhlášku, kterou se snažil usměrnit umístění zastávek v Praze, avšak protože vyhláška byla v rozporu s koncesemi vydanými zemskými úřady, Nejvyšší správní soud ji v roce 1934 zrušil.[3]

V květnu 1928 začal Nedoma bez koncese provozovat jedním autobusem Škoda autobusovou dopravu z Jungmannova náměstí do Modřan, s jízdným 4 Kč.[1][2] Elektrické dráhy si opakovaně stěžovaly, například u policejního ředitelství.[1] Nedoma na policejním ředitelství vypověděl, že o koncesi již magistrát dávno požádal.[1] Magistrát se Nedomovou žádostí zabýval v září 1928.[1] O výsledku vyřízení Nedomovy žádosti o koncesi se doklady nedochovaly, ale z pozdějších zpráv se zdá, že byla zamítnuta a Nedoma dopravu pravděpodobně na čas zastavil.[1][2] V roce 1928 zemský úřad zamítl žádost Elektrických podniků o koncesi na autobusovou dopravu Praha – Zbraslav s odůvodněním, že „jest o dopravu na Zbraslav dostatečně postaráno soukromými podnikateli a autobusy ČSD“.[3]

Mezitím 18. října 1929 zavedly Elektrické podniky svou vlastní linku „L“ z Braníka do Hodkoviček a od 1. června 1930 ji prodloužily do Modřan k čáře potravní daně.[4] Jak popisují Elektrické dráhy ve své další stížnosti u živnostenského referátu z 25. srpna 1930, od 16. srpna 1930 Nedoma začal dvěma autobusy provozovat dopravu v úseku Braník – Modřany, přičemž jeho autobusy zastavují ve všech zastávkách Elektrických podniků včetně konečné v Braníku, ležící na pozemku EP, a jezdí těsně před autobusy Elektrických podniků, čímž mu přebírají cestující. Podobně si Elektrické podniky stěžovaly opakovaně a Nedoma byl živnstenským úřadem pokutován.[4] Jízdní řád platný od 1. září 1930 dokládá, že na Nedomově lince jezdilo ve všední dny 29 párů spojů z Čechovy čtvrti do zastávky U křížku a zpět, a v sobotu odpoledne a v neděli jezdily v patnáctiminutových intervalech v trase z Tylova náměstí do zastávky U křížku. Jízdné bylo sníženo na 2 Kč. Od 30. prosince 1930 na 1,50 Kč, což už bylo obecně považováno za dumpingovou cenu, linka v té době jezdila až do centra Prahy na Jungmannovo náměstí a u Elektrických podniků stála v té době jízda s přestupem 1,70 Kč. V červenci 1931, kdy již Nedomova linka nejezdila, magistrátní živnostenský referát udělil Nedomovi za porušení živnostenského řádu spočívajícího v provozování dopravy bez koncese pokutu 500 Kč.[1][2]

Poté, co Nedoma svou dopravu na modřanské lince zastavil, začal do Modřan, rovněž bez koncese, jezdit čtyřmi autobusy Jan Holub, švagr Vladimíra Nedomy přičemž zachoval i Nedomovy ceníky.[1][2][4] Když se úřady začaly jeho případem zabývat, 16. listopadu 1931 Holub provoz této linky zastavil a další své aktivity přesunul do Břevnova (1933 do Ruzyně[3]), kde postupoval podobně.[2] Podle jiného zdroje těchže autorů jezdil Holub v této trase v letech 1928–1930 a po něm v roce 1931 opět a bez koncese Vladimír Nedoma.[3]

Koncem roku 1930 nabídl Nedoma svou firmu, zahrnující 8 autobusů, garáže na Zbraslavi, Elektrickým podnikům, a to za 1,43 milionu Kč, a dalších 15 tisíc Kč měsíčně za koncesi na štěchovickou linku a údajné výlučné stanovištní místo ve Velké Chuchli. Elektrické podniky hl. m. Prahy nabídku odmítly.[2]

Elektrické podniky kritizovaly Nedomu také za to, že nedodržuje osmihodinovou pracovní dobu řidičů, ale řidiči pracují na témž voze po celý provozní den,[1] a údajně i údržba autobusů byla téměř nulová.[1] Vozy musely mezi linkami různě přejíždět.[1]

Po roce 1935 je obecně o autobusové dopravě málo dochovaných dokumentů, protože byla liberalizována a směla být provozována bez koncese.[3] V roce 1936 již linku na Zbraslav provozovaly i Elektrické podniky, přičemž v této relaci si konkurovalo mnoho firem včetně Nedomovy.[1]

Další a poslední dochovaný doklad o existenci Nedomovy linky a podniku se vztahuje k datu 10. října 1939, kdy byl z důvodů válečných opatření omezen provoz na dva páry spojů na lince Praha – Nový Knín, přičemž navíc byly zřízeny spoje Nový Knín – Davle, Nový Knín – Měchenice, Štěchovice – Měchenice, Slapy – Měchenice a Čím – Měchenice s návazností na železnici. Nadále byla v provozu linka Praha – Zbraslav, na níž některé spoje končily na náměstí, 5 spojů jezdilo až do Lipan (dnes Lipence) a některé ke Kostrounkům. V Praze končily spoje mimo špičku v Hlubočepích a ve špičce jezdily až na Smíchov na Štefánikovo náměstí.[1][2] Krom toho 10 párů spojů jezdilo ze Štefánikova náměstí do Velké Chuchle.[1]

Zázemí podniku tvořila nemovitost s adresu Zbraslav II, č. 79 (dnes Žitavského čp. 501), k níž patřila budova s šesti obytnými místnostmi s příslušenstvím, garáž pro 7 autobusů o užitné ploše 24×10 metrů a větší pozemek.[1]

Vozový park v roce 1930, kdy Nedoma nabízel podnik k odkoupení, představovalo 8 autobusů: 2 autobusy Škoda 550, 1 autobus Škoda 125, 1 autobus Škoda 505, 1 autobus Praga NO a 1 autobus Fiat 510 karosovaný jako hotelový vůz pro 10 osob.[1]

Nedoma dlužil necelých 125 tisíc Kč za čtyři autobusy značky Škoda. Proto byla 27. srpna 1931 na jeho podnik s názvem „Koncesovaná autobusová doprava osob na trati Praha – Zbraslav – Štěchovice – Nový Knín Vladimíra Nedomy“ uvalena na základě žaloby výrobce nucená správa.[1][2]

Správcem koncese se stal Otto Pick.[1] Ten navrhl Elektrickým podnikům, aby svými vozy převzaly provoz na lince Praha – Nový Knín na účet vnucené správy a pod dozorem vnuceného správce koncese, přičemž by měsíčně platily 2500 Kč ve prospěch věřitelů Nedomovy firmy. Elektrické podniky návrh odmítly, v té době ještě nebylo vyřízeno jejich odvolání proti zamítnutí koncese na jejich vlastní linku na Zbraslav.[1] Vnucenými správci byli od roku 1931 do roku 1937[2] (jiný zdroj uvádí jen doklad z roku 1936[1]) Václav Dudek ze Zbraslavi (který v roce 1932 provozoval autobusovou dopravu ze Smíchova do Velké Chuchle[1]), a od roku 1937 Václav Kryml.[2] Zdá se, že kolem roku 1937 podnik pod nucenou správou úspěšně fungoval.[1] Poslední doložená zpráva o podniku je z roku 1939, další jeho osud není znám.[1][2]