Vladimír Maděra

Narodil se v rodině vrchního učitele na české škole v Dobřanech Vincence Maděry (1857–??) a jeho manželky Marie, rozené Šindelářové (1875–??).[1]

Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství (VŠCHTI, která byla součástí ČVUT) absolvoval v roce 1926 jako žák profesora Schulze, významné osobnosti československého vodohospodářství. Souběžně studoval v letech 1925–1928 mikrobiologii na Přírodovědecké a hygienu na Lékařské fakultě Karlovy univerzity. Pro svou odbornou dráhu byl dobře vybaven znalostí cizích jazyků – vedle tehdy obvyklé němčiny a francouzštiny ovládal též angličtinu a ruštinu. Již v té době spolupracoval s KSČ a vedl v Libni komunistickou agitační skupinu Modré blůzy.

Svoji kariéru inženýra začínal v pražské kanalizační čistírně v Bubenči jako vedoucí chemické laboratoře. Zde vybudoval jednu z prvních mikrobiologických laboratoří pro odpadní vody v Evropě. V roce 1932 byl promován doktorem technických věd na základě své práce „Chemické a mikrobiologické studie o čistotě Vltavy“. Následně působil v pražské (magistrátní) kanalizační kanceláři a později se stal jejím jako vedoucím. V posledních letech první republiky připravoval technologické podklady pro novou pražskou mechanicko-biologickou čistírnu odpadních vod. Za jeden z těchto jeho projektů mu byla udělena cena Masarykovy akademie práce, která mu umožnila studijní pobyt v Anglii, z něhož vytěžil studii o technologii čištění odpadních vod ve Velké Británii.

Po válce se stal dík prvorepublikovým komunistickým aktivitám perspektivním bolševickým kádrem. Přesto zůstal zaměstnancem města Prahy, ale jen do roku 1949, kdy byl jmenován řádným profesorem pražské techniky (ČVUT). V roce 1953 (rok po založení samostatné VŠCHT) přešel se svými spolupracovníky z ČVUT na VŠCHT, kde se stal prvním profesorem katedry technologie vody, a v té souvislosti získal (bez disertační práce – zřejmě za zásluhy o bolševizaci vysokých škol) hodnost doktora věd (DrSc.) pro tento obor. V letech 1954–1955 působil dočasně jako náměstek ministra školství, ale již hned poté se vrátil do čela své katedry (katedru vedl až do roku 1974) a v roce 1957 se stal rektorem VŠCHT[2] (do roku 1962). S jeho rektorováním je spojena největší komunistická čistka na VŠCHT, která proběhla v roce 1958 a která znamenala, že ze školy muselo odejít na 40 profesorů, docentů, asistentů a zaměstnanců (kdo nešel dobrovolně, byl vyhozen „pro ztrátu důvěry“).^[zdroj?] V roce 1965 spoluzaložil International Association for Water Research and Control (IAWRC). Byl čestným členem britského Institution of Water and Environmental Management a Royal Institute of Health. Od roku 1956 byl expertem Světové zdravotnické organizace OSN.[3] V roce 1961 získal Řád práce.[4]

• Chemické listy