Violka křovištní

Violka křovištní (Viola suavis) je vytrvalá, za květu něco přes 10 cm vysoká bylina. Oddenek je krátký a silný, výběžky se vytváří, často kořenují. Čepele listů na bázi srdčité, široce až okrouhle vejčité, řapíky jsou jen řídce chlupaté. Lodyha se nevytváří, listy jsou jen v přízemní růžici. Na bázi listů jsou palisty, které jsou třásnité a třásně jsou často brvité, na okraji nežláznaté nebo s nevýraznými bledými žlázkami (na rozdíl od violky vonné, která má třásně zakončené rezatou žlázkou a nebrvité). Na květní stopce jsou listénce, které jsou v dolní třetině stopky (jiné podobné druhy je mají zpravidla v polovině či ještě lehce výše). Květy jsou vonné, korunní lístky v dolní třetině bílé, jinak bledě modré až fialově modré, ostruha je bělavá či namodralá. Kvete v březnu až dubnu.

Detail květu
Violka křovištní
Violka křovištní (Viola suavis)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmalpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleďviolkovité (Violaceae)
Rodviolka (Viola)
Binomické jméno
Viola suavis
M. Bieb., 1819
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Synonyma

  • Viola sepincola Jordan
  • Viola beraudii Boreau
  • Viola cyanea Čelak.
  • Viola odorata L. subsp. cyanea (Čelak.) Nyman
  • Viola odorata L. subsp. suavis (Bieb.) Nyman
  • Viola austriaca A. et J. Kerner sensu Kerner
  • Viola pontica W. Becker

Rozšíření

Původní areál violky křovištní se rozprostírá v jižní Evropě, kromě Řecka a jižní Itálie, dále Malá Asie, a dále na východ, např. Kavkaz, Kazachstán a dokonce i Ťan-šan, Pamír a Altaj. V Česku je to nepůvodní, úmyslně zavlečený neofyt, neboť jako violka vonná byla často pěstována; místy je zdomácnělá v okolí lidských sídel, kde roste v křovinách, akátinách, ruderální vegetaci nebo na hřbitovech. Je však mnohem vzácnější než violka vonná a častěji se s ní můžeme setkat jen v nejteplejších částech Čech i Moravy.

Odkazy

Literatura

  • Květena České republiky, díl 2. Eds. S. Hejný, B. Slavík. - Praha: Academia, 1990. - S. 403. - ISBN 80-200-1089-0

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.