Vincenz Pilz

Vincenz Pilz (14. listopadu 1816, Varnsdorf – 26. dubna 1896, Vídeň[1]) byl česko-rakouský sochař figuralista a portrétista v období historismu, zpočátku novogotiky a později zejména novorenesance, činný v Čechách, na Moravě a ve Vídni.

Vincenz Pilz
Narození14. listopadu 1816
Varnsdorf
Úmrtí26. dubna 1896 (ve věku 79 let)
Vídeň
Povolánísochař
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život
Socha okřídleného koně Pegase
Pavel Josef Šafařík, mramor, Praha 1864
Leopold hrabě Kollonitsch

Nejprve se chtěl věnovat hudbě. Po absolutoriu gymnázia odjel studovat filozofii na filozofickou fakultu Univerzity ve Vídni. Studia ukončil v roce 1837 a vstoupil na vídeňskou Akademii výtvarných umění; protože nebylo volné místo v sochařském oddělení, začal studovat malbu. Po prokázání talentu byl přeřazen na sochařství a vystudoval u Josefa Käßmanna (1784–1856) a Franze Bauera (1798–1872). Již během studií byl oceněn za sousoší David a Abigail Reichelovou cenou. V roce 1849 byl zvolen činným členem c. a k. Umělecké akademie ve Vídni a dopisovatelem její sochařské sekce. Za sochu Zvolení Cincinnata diktátorem v Římě získal také císařské stipendium, které mu umožnilo v letech 1850 až 1855 pobyt v Římě a cestování po Itálii, zejména do Florencie a Benátek. Během římského pobytu mimo jiné vytesal z mramoru reliéf Svatí Tři králové na cestě. Kreslířské akademické školení zúročil ve skicáři návrhových kreseb k sousoším nebo reliéfům, například Rudolf I. Habsburský s Přemyslem Otakarem II. v bitvě na Moravském poli, které později realizoval v kameni. Nejvíce se proslavil pomníky rakouských hrdinů a realizacemi v architektuře. Nejprve pracoval pro Ditrichštejny a pro Lichtenštejny na jižní Moravě, opakovaně také pro Schwarzenbergy na Orlíku a v Hluboké nad Vltavou (kde zhotovil jezdeckou sochu sv. Jiří ze zinku a pro zámeckou kapli kamenné sochy P. Marie a sv. Josefa).

Později se ve Vídni podílel na výzdobě významných veřejných budov a soukromých paláců, hlavně na nově rostoucí Ringstraße. Spolupráci s Pilzem vyhledával především architekt dánského původu Theophil von Hansen, který oceňoval Pilzovu schopnost organického souladu sochařského díla se svými projekty novorenesanční architektury paláců, vídeňské Ringstraße. Ve spolupráci s Hansenem vzniklo též vrcholné dílo jeho kariéry – sochařská výzdoba budovy Parlamentu. Pilz vytvořil pro Parlament čtyři dvojité karyatidy, sochy Periklea, Augusta a Daidalose, spolupracoval na výzdobě tympanonu. Především ale vytvořil osm kvadrig, umístěných na atice budovy.

Pro varnsdorfský starokatolický kostel Proměnění Páně vytvořil na začátku 80. let 19. století sochu Krista z carrarského mramoru.

Dílo
  • 1841ː Neptun, pískovec
  • 1842ːKristus na kříži, dřevořezba; jiné verze ve dvou velikostech do bronzu odlil český kovolitec Bušek pro kryptu knížete Dietrichsteina v Mikulově, pro kapli dělostřelců vídeňského Arsenalu a ve stříbře pro kardinála von Rauschera do Svatoštěpánského dómu. Další kopie se rozšířily také do Říma, Amsterdamu a Paříže s označením dílo neznámého starého mistra [2].
  • 1845ː Reliéf Římský diktátor Cincinnatus zvolen císařem
  • 1848ː Reliéf Pilgram, stavitel Svatoštěpánského dómu ve Vídni
  • 1850–1855ː Stojící socha knížete Ulricha (Oldřicha) z Lichtenštejna
  • 1855ː Reliéf Tři králové na cestě, mramorový originál zůstal v Říme, kopie je ve Vídni
  • 1856ː Domácí mariánský oltář pro císařovnu Alžbětu do její kaple v Hofburgu
  • 1856–1858ː Novogotický mramorový oltář, uprostřed s Pannou Marií s Ježíškem, pro zámecký kostel v Lednici
  • 1859: Návrh jezdeckého pomníku rakouského polního maršála Karla Filipa Schwarzenberga pro Schwarzenberské náměstí ve Vídni
  • 1860ː Bronzové sousoší Věda a Obchod, dar císaře Františka Josefa I. britské královně Viktorii pro zámek Windsor
  • 1861: Čtyři evangelisté na portále evangelické školy na Karlově náměstí ve Vídni
  • 1863: 2 sousoší Pegasů pro Vídeňskou státní operu, od roku 1871 jsou ve Filadelfii (USA)
  • 1864: Poprsí Pavla Josefa Šafaříka, cararrský mramor, Praha, Klementinum (zhotoveno na pokyn císaře Františka Josefa I.)
  • 1865ː Sochy vojevůdců, polních maršálů Jana a Václava z Lichtenštejna, kararrský mramor, vestibul Arsenalu (Vojenského historického muzea) ve Vídni
  • 1867: Socha Panny Marie matky Boží, na oltáři rodinné hrobky Schwarzenbergů na Orlíku[3], sochy P. Marie, sv. Josefa a sv. Jiří na zámku Hluboká nad Vltavou
  • 1867: Socha hraběte Leopolda Kollonitsche, dříve na Alžbětině mostě ve Vídni, nyní v Radničním parku
  • 1871: Karyatidy na průčelí paláce Epstein od Theofila Hansena ve Vídni
  • 1874: Socha Karla Velikého na Votivním kostele ve Vídni
  • 1879: Socha Hygeiy v atriu Vřídelní kolonády v Karlových Varech
  • 1879–1882: Kvadrigy pro Parlament ve Vídni
  • 1880: Karyatidy pro parlamentní budovu ve Vídni
  • 1882: Socha „Krista“ pro starokatolický kostel ve Varnsdorfu

Odkazy

Reference
  1. Vincenz Pilz. S. 5. Deutsches Volksblatt [online]. 1896-04-30 [cit. 2022-02-05]. S. 5. Dostupné online.
  2. [Constantin von Wurzbachː Biographisches Lexikon des Kaisertums Österreich, 22, 1870, s. 308-312, dostupné online]
  3. Světozor č. 17, 31.10.1867, s. 168

Literatura
  • R. Mikula: Pilz Vinzenz. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 8, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1983, ISBN 3-7001-0187-2, s. 79
  • Constantin von Wurzbach: Pilz, Vincenz. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 22. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1870, s. 308–312
  • Nekrologː Ludwig Hevesi in: Fremdenblatt, 1. Mai 1896, s. 7
  • Walter Krause: Die Plastik der Ringstraße von der Spätromantik bis zur Wende um 1900. In: Renate Wagner-Rieger: Die Wiener Ringstraße. Bild einer Epoche. Die Erweiterung der Inneren Stadt Wien unter Kaiser Franz Joseph. Band 9,3. Steiner, Wiesbaden 1980, ISBN 3-515-03288-6
  • Peter Pinkas: [Vincenz] Pilz a jeho díla. In: Mandava 2006, Varnsdorf 2006, s. 62–67
  • Sborník z konference Vincenz Pilz, Městské divadlo Varnsdorf, Varnsdorf 2017, ISBN 978-80-270-1386-9

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.