Vincenc Dlouhý

Vincenc Dlouhý se narodil v roce 1883 v Třebíči, jeho otcem byl prodejce a zpracovatel kůže Vincenc Dlouhý. Mezi lety 1896 a 1900 studoval gymnázium v Třebíči, ale ve čtvrtém ročníku studia zanechal a přešel na Uměleckoprůmyslovou školu do Prahy. Následně vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze, jeho lektorem byl František Ženíšek. Díky tomu, že jeden z jeho obrazů zaujal Františka Josefa I. získal stipendium do Itálie, kde našel ženu, která pocházela z Plzně, kam se za ní po návratu do Československa odstěhoval. Byla dcerou ředitele gymnázia a on tak nastoupil jako učitel kresby. Po konci první světové války působil v Bratislavě a Jihlavě jako fotograf. Po rozchodu s manželkou se vrátil do Třebíče, kde se začal věnovat fotografování profesionálně od roku 1934. Jako fotograf působil v domě na ulici Vítězslava Nezvala v Třebíči až do roku 1958. Ke konci života se odstěhoval k synovi nedaleko Trutnova a zemřel v sanatoriu v Kuksu v roce 1965.[1][2][3]

Věnoval se komerční fotografii, jako malíř se věnoval krajinářské a portrétní malbě.[4][5] Věnoval se také tvorbě pohlednic, které vydával sám, ale později byly vydávány i jinými nakladateli.[1] Nakreslil několik vedut z okolí Třebíče.[6] Několik z jeho obrazů je součástí sbírek Muzea Vysočiny v Třebíči.[1] Byl strýcem malíře Františka Dlouhého.[7]