Vila Franze Strosse
Vila Franze Strosse (též Strossova vila) je vila zbudovaná v letech 1923–1925 v Liberci pro průmyslníka a obchodníka Franze Strosse. Architektonický návrh vily, která svými oblými tvary evokuje loď, zpracoval německý architekt Thilo Schoder.[1]
Strossova vila | |
---|---|
Základní informace | |
Sloh | expresionismus |
Poloha | |
Adresa | Liberec V-Kristiánov, Česko |
Ulice | Husova |
Souřadnice | 50°46′20,63″ s. š., 15°4′37,2″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 43954/5-5238 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
Projektová dokumentace vily pochází z roku 1923. Realizaci stavby pak provedl v letech 1923–1925 stavitel Adolf Bürger. Investoři, manželé Strossovi s rodinou, nicméně ve vile žili jen 11 let, pak byli vzhledem ke svému židovskému původu nuceni odstěhovat se do Jižní Ameriky. Výrazné stavební změny ve vile proběhly v období 1945–1989, kdy byl objekt postupně sídlem německé policie, poté zdravotním ústavem a hygienickou stanicí. Od roku 1987 je Strossova vila kulturní památkou.[2] V letech 1998–2001 proběhla celková rekonstrukce objektu, která se jednak pokusila zachovat některé dochované historické prvky interiéru, jednak vrátit některým prostorám jejich původní charakter, a pak také přizpůsobit budovu aktuální potřebám (světlíky, výtah).[3]
V budově sídlí Krajská hygienická stanice Libereckého kraje.[4]
Zajímavost
Manželé Strossovi bydleli v Alexandrii, až egyptská revoluce roku 1919 je přiměla přesídlit do Liberce. Zde se na rozlehlém pozemku s výhledem (výměra cca 40 000 m2) rozhodli postavit dům ve venkovském stylu („Landhaus“). Nautický charakter vily, typický pro dynamický expresionismus, je připisován přání paní Hildy Strossové, manželky Franze Strosse, která si prý přála žít v domě, jenž jí bude připomínat její oblíbené plavby po Nilu. Sádrový model domu, který architekt Thilo Schoder v roce 1924 vystavoval ve svém ateliéru, nesl označení „Nildampfer“ („Nilský parník“).[5]
Architektura
Při návrhu vily byl Thilo Schoder zřejmě inspirován svým učitelem Henrym van de Velde, především jeho organickým cítěním architektury a silou linií. Další inspirací mohl být Frank Lloyd Wright, a to zejména v horizontalitě stavby a terasovitém uspořádání stlačených pater s výraznými římsami.[5]
Centrální vchod do domu je umístěn uprostřed hlavního traktu, levý trakt pak tvoří pomyslnou příď a pravý trakt záď této vily ve tvaru lodi. Oba boční trakty potom nesou, podobně jako příď a záď skutečné lodi, velké terasy.[6]
Vila byla technicky velmi pokrokově řešena: centrální vytápění s malými větracími šachtami s průduchy ve dveřích, okapy zabudované ve zdi, monolitické stropy zavěšené na ocelových táhlech, centrálně vyhřívaný skleník. V objektu byly použity exkluzivní materiály, které dodal sám obchodník Franz Stross: exotická dřeva z Afriky, různé druhy mramorů, opálová skla, speciální keramické obklady, měděná střecha. Tomu odpovídaly i celkové náklady na výstavbu domu, které činily 6 500 000 korun.[1][5][6]
Vila je unikátním příkladem expresionistické architektury na území České republiky.[2]
Galerie
Exteriér vily
Interiér vily
- Dveře
- Koupelna
- Madla dveří
- Osvětlení
Odkazy
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Strossova vila na Wikimedia Commons
Reference
- Strossova vila vznikla v idylické lokalitě nad libereckou přehradou - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2020-09-10]. Dostupné online.
- vila - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-09-10]. Dostupné online.
- Vila Franze Strosse, Liberec | Databáze domů s historií. prazdnedomy.cz [online]. [cit. 2020-09-10]. Dostupné online.
- (bez názvu). www.khslbc.cz [online]. [cit. 2020-09-10]. Dostupné online. (česky)
- LIBEREC:REICHENBERG - architektura na severu Čech. liberec-reichenberg.net [online]. [cit. 2020-09-10]. Dostupné online.
- Strossova vila, Liberecký - SlavneVily.cz. www.slavnevily.cz [online]. [cit. 2020-09-10]. Dostupné online.
Literatura
- LUKUVKA, Luděk: Bakalářská práce FF MU v Brně Strossova vila v Liberci, 2005 (k dispozici online)