Vilém I. Flanderský

Vilém byl synem normandského vévody Roberta Krátké kalhoty a Sibyly, pravnučky Roberta Guiscarda. Otec Robert byl prvorozeným synem Viléma Dobyvatele a svou přezdívku získal kvůli svému nevelkému vzrůstu.[4] Roku 1087 konečně dostal Normandii a o devět let později se vydal společně se svým švagrem Štěpánem na křížovou výpravu k záchraně Božího hrobu. Nemaje dostatek finančních prostředků, zastavil své vévodství bratrovi Vilémovi, který na lovu roku 1100 zemřel a anglické koruny se za Robertovy nepřítomnosti zmocnil nejmladší bratr Jindřich. Robert se vrátil z kruciáty o několik týdnů později, doprovázen italskou manželkou a věhlasem bojovníka s nevěřícími a v červenci 1101 se vylodil na anglickém pobřeží. Bratři se dohodli, že si Jindřich nechá Anglii a vyplatí Robertovi každoroční důchod dvou tisíc liber.[5] Napětí však nezmizelo. Situace se vyřešila v bitvě u Tinchebray roku 1106, kde Jindřich Roberta porazil, zajal a nechal jej internovat.

Anglický král byl po bitvě u Tinchebray nucen strávit více než polovinu své vlády na evropské pevnině obranou svých zájmů proti nenasytným sousedům v podobě francouzského krále Ludvíka VI., hraběte Fulka z Anjou a flanderskými hrabaty.[6] V té době již byl na světě Vilém,[1] kterého král svěřil do péče Heliase ze Saint Saens, manželovi nemanželské dcery Roberta Normanského. Roku 1108 vypukl otevřený konflikt mezi Jindřichem a králem Francie Ludvíkem VI., který trval celé čtyři roky.[7] Mladík Vilém v tu dobu s pomocí švagra utekl z Anglie, kde mu hrozilo uvěznění, aby nemohl vznést nárok na normandské vévodství. Na pevnině se jeho nároku zastal král Ludvík, Fulko z Anjou a Balduin Flanderský. U flanderského hraběte našel Vilém útočiště, na jeho dvoře strávil zbytek dětství, byl pasován na rytíře a získal v něm silného příznivce. Roku 1119 se na straně francouzského krále zúčastnil bitvy u Brémule.[8]

Dvakrát se vzbouřila normanská šlechta proti vládě Jindřicha I. a pokaždé neúspěšně. Vilém se oženil s dcerou Fulka z Anjou, ale Jindřich zařídil anulování sňatku.

Druhou manželkou se Vilémovi stala Johana z Montferratu, sestra francouzské královny.[10]

V dubnu 1127 byl flanderský hrabě Karel Dobrý zákeřně zavražděn při mši v chrámu Páně. Smrt hraběte rozpoutala ve Flandrech válku na více než rok,[11] obyvatelé jati touhou po odplatě se chopili zbraní a také francouzský Ludvík VI. přivedl své vojáky do Flander a dle opata Sugera zanechal vlámské země očištěné a jakoby znovu pokřtěné díky trestu a hojnosti prolité krve.[12] Novým hrabětem byl díky králově zásahu jmenován jeho chráněnec Vilém.[10]

Jindřich, král anglický se však obával o svou Normandii a proto poslal do Flander vojáky a finanční prostředky. Na jaře roku 1128 tak musel novopečený hrabě, obyvateli pro tvrdou vládu neoblíbený, žadonit o podporu u Ludvíka VI., který se marně pokoušel flanderské měšťany přesvědčit. Zvolili si za nového hraběte Dětřicha Alsaského.[10] Vilém Clito, který se před střetem rozhodl spíše zemřít, než by strpěl takovou hanbu[13], slíbil, že bude od tohoto okamžiku ochráncem církve a chudých, si nechal ostříhat dlouhé vlasy a navlékl kajícnické roucho.[14] Zemřel na sněť v ráně utržené v bitvě u Alostu a byl pohřben v klášteře Saint-Bertin v Saint-Omer.[2] Vilémova smrt se stala pro mnohé z jeho přívrženců osudnou, protože se od krále Jindřicha nedočkali milosti a byli donuceni "přijmout kříž Páně a stát se vyhnanci pro Kristovu věc a vydat se k jeho hrobu k Jeruzalému".[15]