Vilém Flusser

První článek nazvaný O portugalštině (1960) je filosofickým „vyznáním lásky“ tomuto jazyku a naznačuje spolu s další esejí Pokus o průzkum ontologického významu jazyka (1962), diskurzní zkoumání jazyka v „brazilském období“. Téma překladu je červenou nití, která spřádá autorovy vize jazyka jako celku, implikujícího strukturu skutečnosti.

Při překladu se objevuje relativita skutečnosti, její vztah ke konkrétnímu jazyku, který ji utváří. Poznané vždy závisí na kategoriích jazyka, v němž se poznává. Skutečnost se děje v řeči, „něco“ se stává skutečným teprve tehdy, je-li to vyslovováno v rozmluvě intelektů – tím se vymezuje povaha a hranice skutečnosti. Flusser zavádí vlastní pojmové nástroje – vrstvy řeči. Dvě základní formy činnosti intelektu jsou podle něj poezie a rozmluva – aktivity, z nichž povstává nová skutečnost. Poezie nová témata uvádí/předkládá, rozmluva je rozvádí/rozkládá.

V práci Jazyk a skutečnost předkládá Flusser svou vizi o roli jazyka – ztotožňuje jej se strukturou kosmu. Tvrdí, že poznání, skutečnost a pravda jsou aspekty jazyka. Věda a filosofie jsou metody průzkumu jazyka a náboženství a umění jsou disciplíny, v nichž se jazyk tvoří. Snaží se ve svém přístupu přiblížit se fenomenologické metodě zkoumání. Zamýšlí se nad pluralitou jazyků, jejíž existence odhaluje relativitu „kategorií poznání“. Člověk je obklopen „syrovými daty“, které se stávají skutečností, až když jsou artikulována v podobě slov. Skutečnost je tedy souhrn jazyků. A zde se dostáváme k momentu, který může být příspěvkem Flussera k metodologii vědy – a sice uvědomění si role jazyka ve vědě. Syrová data se mohou uskutečnit v rámci jednoho jazyka, stejně tak jako intelekt, který onu skutečnost zkoumá. S vědou se objevuje nový jazyk – jazyk definic a pojmů. Podle Flussera je věda sama zvláštním jazykem a mezi jazyky a vědecké poznání je smysluplné pouze ve vztahu k tomuto jazyku.

Obraz a zobrazování u Flussera je způsob nahlížení a vnímání okolního světa člověkem. Archaický člověk si k tomuto vytvořil symboly a tyto si složil do obrazů. Ve chvíli, kdy obrazy byly už příliš složité, pokusil se je vysvětlit za pomoci písma. Ryze lineární povaha písma však přinesla do chápání nový prvek – čas. (Obraz nic takového neobsahuje.) Vznik dějin a historičnost Evropy v protikladu k cykličnosti jiných kultur je přímým důsledkem písma.

Přílišná složitost textů moderní doby způsobila opětný návrat k obrazům. Vědecký text se zobrazuje do technického obrazu – vynálezu a tento obraz nyní vysvětluje text. Ve chvíli, kdy přestaneme chápat původ technického obrazu, stává se pro nás skutečností a přestává být obrazem. Na takový Automat se díváme jako na pouhou černou skříňku, nechápeme, jak funguje. Automatem nemusí být jen aparát technický (fotoaparát), ale stejně dobře třeba politická strana. Pojem automat je Flusserem používán jako metafora pro jakýkoli systém, který je nahlížen a používán jako black box (černá skříňka), tzn. jako mechanismus, u kterého kontrolujeme pouze vstupy a výstupy, aniž bychom věděli, co se odehrává uvnitř. Automat necharakterizuje ani tak věc, jako spíš vztah, který k ní zaujímáme. Neschopnost vidět pod povrch a omezení se na pouhé sledování vstupů a výstupů lze potom vidět jako obecnější jev současné doby v souvislosti s mnoha problémy (vztah k lidem, politice a veřejnému životu, moderní technice).

Toto téma zkoumá Flusser do hloubky v knihách Do universa technických obrazů a Za filosofii fotografie. Kritickou reakci na některé jeho názory lze nalézt v knize Pospojovaný svět od Antonína Kosíka.^[zdroj?]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vilém Flusser na Wikimedia Commons
• Osoba Vilém Flusser ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vilém Flusser
• Vilém Flusser v informačním systému abART
• (anglicky) Flusser Studies