Video na vyžádání

Využití systému VOD při sledování filmů během letu

Existuje několik druhů VOD systémů, mezi ty nejrozšířenější patří přibližně od roku 2010 SVOD služby, za které je placené předplatné.[3]

• Transactional video on demand (zkr. TVOD, česky transakční video na vyžádání) – je systém, ve kterém zákazníci platí za každý obsah služby.[4] Zákazník si například zaplatí za každý film nebo pořad, který chce zhlédnout. TVOD má většinou dvě podkategorie: electronic sell-through (EST, česky elektronický prodej), ve kterém mohou prostřednictvím internetu zakoupit část obsahu a mít k němu neomezený přístup, a download to rent (DTR, česky stáhnout k zapůjčení), ve kterém mají přístup k obsahu po dobu délky jeho zapůjčení.[4][5] Příkladem může být obchod iTunes od Applu či obchod Google Play.
• Premiere video on demand (zkr. PVOD, česky premiérové video na vyžádání) – je systém, který umožňuje zákazníkům zhlédnout obsah dříve, tedy například ve stejnou chvíli, kdy je film uveden v kinech. Většinou však za mnohem větší finanční částku. Model poprvé představila roku 2011 americká satelitní televize DirecTV, a to pod názvem „Home Premiere“.[6][7] Systém se vrátil během pandemie covidu-19, kdy byla uzavřena kina po celém světě. Některé z filmů byly uvedeny v autokinech a prostřednictvím PVOD, další pouze přes PVOD.[8] S podobným modelem, zvaným Premier Access, přišla v roce 2020 společnost Disney, která některé z filmů uvedla na své službě Disney+ ve stejný den, jako měly premiéru v kinech.[9]
• Catch-up TV – televizní stanice umožnily divákům sledovat pořady prostřednictvím jejich VOD služeb poté, co byly premiérově odvysílány v televizi.[10][11]
• Subscription video on demand (zkr. SVOD, česky předplatné video na vyžádání) – je systém, ve kterém je uživatelům zpřístupněn obsah služby v rámci předplatného a je většinou streamován prostřednictvím internetu.[12][3] Mezi nejrozšířenější služby patří například Netflix, Prime Video, Disney+ a HBO Max. Z českých služeb videa na požádání patří k nejznámějším Voyo, Aerovod, DAFilms, Edisonline či Film Popular.
• Near video on demand (zkr. NVOD) – je pay-per-view technologie, kterou používají vysílací společnosti s několika stanicemi, jež využívají distribučních mechanismů s velkou šířkou pásma, jako je satelitní a kabelová televize. Stejná verze programu je vysílána v krátkých intervalech (většinou každých 10–20 minut) na lineárních kanálech, což poskytuje pohodlí divákům, kteří mohou sledovat svůj program bez nutnosti jej ladit v jednom naplánovaném bodě.[13]
• Push video on demand – je systém, který „tlačí“ (anglicky push) obsah provozovatele do divákova set-top boxu bez ohledu na to, zdali o něj divák žádal. Technologii používají vysílací společnosti, kterým chybí konektivita a šířka pásma a nemohou tak vytvořit pravé „streamovací“ video na vyžádání.[14] Používají ji i ty společnosti, které chtějí stabilní a optimalizované streamovací infrastruktury docílit tím, že rovnou přednačítají nejoblíbenější obsah do zákazníkova set-top boxu. Pokud zákazník o takový obsah zažádá, je rovnou načten na jeho zařízení.[15]
• Advertising video on demand (zkr. AVOD, česky reklamní video na vyžádání) – příjmový model založený na reklamách. S jeho pomocí mohou společnosti oslovit své diváky, obsah je navíc k dispozici zdarma. Hulu bylo největší AVOD službou, v srpnu 2016 však bezplatnou verzi ukončilo a své technologie poskytlo službě Yahoo! View.[16][17] Ad-supported video on demand (zkr. ASVOD) označuje službu, která poskytuje bezplatný obsah s reklamami.[18] Jedná se například o Pluto TV, Xumo, Roku Channel, Crackle, Tubi, Vudu a YouTube.[19]

Seznam nejrozšířenějších VOD služeb, které fungují na principu předplatného.