Vickers VC10
Vickers VC10 je britský čtyřmotorový dopravní letoun poháněný dvouproudovými motory, který byl konstruován v druhé polovině 50. let 20. století. Ačkoliv jeho výroba nedosáhla vysokých počtů a rozhodně neznamenal obchodní úspěch, jeho význam spočívá v tom, že na něm byly použity vůbec první sériově vyráběné dvouproudové motory typu Rolls-Royce Conway. Zároveň se jednalo i o poslední konstrukci, vzniklou ještě pod jménem Vickers – záhy poté tato firma, jeden z nejstarších leteckých výrobců vůbec (firma zahájila podnikání v oboru letectví již roku 1908, tehdy ještě pod jménem Vickers, Sons and Maxim), v rámci postupných reorganizací britského leteckého průmyslu zanikla jako samostatný subjekt.
| VC10 | |
|---|---|
 Royal Air Force VC-10 K3 | |
| Určení | dopravní letoun |
| Výrobce | Vickers-Armstrongs |
| Šéfkonstruktér | George Edwards |
| První let | 29. června 1962 |
| Zařazeno | 29. dubna 1964 (BOAC) |
| Charakter | Ve službě |
| Uživatel | BOAC East African Airways Ghana Airways Royal Air Force |
| Výroba | 1962 — 1970 |
| Vyrobeno kusů | 54 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vývoj
Vznik typu VC10 lze vysledovat až k prvním studiím projektu z května 1956. Po ne zcela šťastném zastavení prací na stroji Vickers Type 1000 z řady návrhů postupně vykrystalizoval typ, který měl splňovat požadavky společností BEA i BOAC, přičemž původně třímotorový projekt (z října 1956) s dvouproudovými motory Conway byl přepracován na čtyřmotorový se stejnými motory. První prototyp vzlétl 29. června 1962 z letiště v Brooklands pilotován Jockem Brycem a Brianem Trubshawem (výrobní číslo 803, G-ARTA), sešrotovaný v roce 1974. Do zkoušek se mezitím připojily další dva prototypy určené pro leteckou společnost BOAC (804, G-ARVA a 805, G-ARVB). První let s platícími cestujícími proběhl 29. dubna 1964 na lince Londýn-Lagos aerolinkou BOAC. Do konce roku obdržela 12 kusů letounů VC-10, které nasadila na linky do Afriky a na dálný východ.
Snaha o zvýšení kapacity a zlepšení ekonomie provozu vedla k započetí konstrukčních prací na prodloužené variantě označené Super VC-10. Takto upravený prototyp poprvé vzlétl 7. května 1964 (výr.č. 851, G-ASGA). Sériové stroje zakoupila opět BOAC, pět kusů převzala East African Airways Corporation. 26. listopadu 1965 odstartoval ke svému prvnímu letu VC-10C. Mk1 pro RAF. Všech 14 vyrobených kusů bylo přiděleno k transportní 102. squadroně v Brize Norton. Celkem byly od června 1962 do 16. února 1970, kdy byl zalétán poslední letoun Super VC-10, postaveny a předány 32 letouny VC-10 a 22 letouny Super VC-10. Mezi další provozovatele patřily např. také Nigeria Airways (výr.č.804), Air Ceylon (výr.č.814) či Gulf Air (výr.č. 806, 809, 811, 812, 813 a 814). Super VC-10 výr.č. 853 je umístěn v leteckém muzeu v Duxfordu.
Technická data
VC10
- Osádka: 5
- Počet cestujících: 115-135
- Rozpětí: 44,552 m
- Délka: 48,362 m
- Výška: 12,040 m
- Nosná plocha: 264,87 m²
- Hmotnost prázdného stroje: 63 278 kg
- Vzletová hmotnost: 141 521 kg
- Max. trvalá rychlost: 933 km/h
- Ekonomická cestovní rychlost: 875 km/h
- Dostup: 11 582 m
- Dolet: 10 841 km (s max. zásobou paliva)
- Pohonná jednotka: čtyři dvouproudové motory Rolls-Royce Conway 540
- Tah motoru: 21,000 lbf (93,41 kN)
Super VC10
- Osádka: 5
- Počet cestujících: 139-163
- Rozpětí: 44,552 m
- Délka: 52,324 m
- Výška: 12,040 m
- Nosná plocha: 272,39 m²
- Hmotnost prázdného stroje: 66 660 kg
- Vzletová hmotnost: 151 953 kg
- Max. trvalá rychlost: 933 km/h
- Ekonomická cestovní rychlost: 886 km/h
- Dostup: 11 582 m
- Dolet: 11 045 km (s max. zásobou paliva)
- Pohonná jednotka: čtyři dvouproudové motory Rolls-Royce Conway 550
- Tah motoru: 22,500 lbf (100,085 kN)
Literatura
- HIEMINGA, Jelle. A Little VC10derness [online]. [cit. 2008-03-20]. Dostupné online. (anglicky)
- HAYLES, John. Aircraft of the World: Vickers VC10 [online]. 2003-05-06, rev. 2003-06-29 [cit. 2008-03-20]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vickers VC10 na Wikimedia Commons - (česky) Vickers VC10
- (anglicky) Vickers VC10 v RAF
