Veslování na Letních olympijských hrách 2000

Steve Redgrave zastínil všechny soupeře, když pomohl britské čtyřce bez kormidelníka k vítězství. Jeho posádka sice po tříleté vítězné sérii tři měsíce před olympiádou nečekaně propadla na tradiční regatě v Luzernu, kde Steve Redgrave poprvé po 11 letech v nějakém závodu chyběl na stupních vítězů,[2] ale v olympijském finále Britové odrazili trvalý nápor Itálie a získali zlatou medaili. Pro 38letého Redgravea to byla pátá zlatá olympijská medaile, stal se prvním veslařem, který vyhrál olympijské závody v rozpětí 16 let.[2] Spolu s ním vesloval Matthew Pinsent, jeho zlatý partner z předchozích dvou olympiád, a doplnili je Tim Foster a James Cracknell.[3] Závod sledovalo v půl jedné ráno londýnského času 6,6 milionu britských televizních diváků.[4] Redgrave pak 1. října nesl britskou vlajku při slavnostním zakončení Her.[5]

Britův úspěch zastínil i jinou vynikající veslařskou osobnost, Ital Agostino Abbagnale vybojoval v párové čtyřce svou třetí zlatou olympijskou medaili.[6] Totéž se povedlo i Němce Kathrin Boronové. Rumunky Doina Ignatová a Georgeta Damianová získaly dvě zlaté medaile v průběhu jediných Her - v Sydney spolu usedly do zlaté dvojky bez kormidelnice a osmiveslice. V ní získala Elisabeta Lipová svou sedmou olympijskou medaili.[7]

Česko reprezentoval jediný veslař, ale s velkými ambicemi. Václav Chalupa startoval na svých čtvrtých olympijských hrách a chtěl se pokusit o svou druhou medaili po stříbru z olympijských her 1988 v Soulu. Před semifinále ho ale postihla a oslabila nemoc, únava se přenesla i do závodu, kde dojel poslední.[8] Do finále B již nenastoupil.

Velký Chalupův rival z minulosti Slovinec Iztok Čop přesedl z obavy před neúspěchem na sólové lodi do dvojskifu a s partnerem Lukou Špikem jasně vyhráli finále před norskou posádkou, v níž byl další Chalupův dlouholetý soupeř Olaf Tufte.

Olympijské zlato z Olympiády 1996 v Atlantě obhájila i po mateřské pauze Jekatěrina Karstenová-Chodotovičová z Běloruska. Do cíle dorazila prakticky stejně jako Bulharka Rumjana Nejkovová, cíloví rozhodčí zkoumali videozáznam 23 minut,[9] než určili rozdíl 12 tisícin sekundy. Jejich rozhodnutí nezvrátil ani protest bulharské výpravy.[10]